Kauza Kadyrov, aneb Profil budoucího prezidenta

Článek byl publikován 24. srpna 2003

Usman Dikajev, exkluzivně pro Prague Watchdog

Podle oficiálních zpráv z Čečenska je v této malé severokavkazské republice vše na správné a rychlé cestě k normalizaci, kterou jen občas naruší nějaký výbuch či přestřelka mezi federálními vojáky a teroristickými bojůvkami. Viníci teroristických útoků jsou pravidelně verbálně dopadeni dříve, než k výbuchu či atentátu dojde, neboť vše drží pevně v rukou místní orgány v čele s šéfem místní správy Achmadem Kadyrovem, který si nedávno začal říkat „prozatímní prezident“, údajně v souladu s novou čečenskou ústavou, schválenou v celonárodním plebiscitu. Dle mnohých místních obyvatel však svírá Kadyrov pomyslné opratě moci mnohem pevněji, než kdokoli nad ním tuší.

Achmad Kadyrov je bývalým nejvyšším duchovním představitelem (muftí) Čečenska. Nejeden Čečenec má v živé paměti Kadyrovova vystoupení v místní televizi, ve kterých téměř fanaticky vyzýval k ozbrojenému odporu a svaté válce proti ruské armádě. Bylo proto všeobecným překvapením, když se na sklonku roku 1999 objevil na politické scéně válkou zmítaného Čečenska nikoli coby polní velitel ozbrojené diverzní skupiny, ale jakožto pretendent na trůn opuštěný čečenským prezidentem Maschadovem, postava vydatně přikyvující rétorice Kremlu a hlavní figurka v Moskvou pečlivě připravené partii.

Přes noc se z Rusobijce stal šéf proruské správy a jeden ze dvou nejprominentnějších představitelů moskevské linie, spolu s neméně známým Beslanem Gantamirovem, pro kterého si federální orgány došly do ruského vězení, kde si odpykával šestiletý trest za miliónové zpronevěry. Do začínajícího divadla byli třeba herci. První dostal roli šéfa správy, druhý sehrál starostu čečenského hlavního města.

Ivan
Místní obyvatelé Kadyrova přezdívají Ivan - možná proto, že svou rétorikou a vystupováním velmi silně připomíná mnohé komunistické vůdce sovětského bloku. Není příliš vzdělaný, má rázné a bodré vystupování, ve svých proslovech mísí neurčité fráze se siláckými výroky. Své kritiky rázně a nemilosrdně odstraňuje dle již zaběhnutého scénáře: nejprve kompromitace, kritika v médiích, posléze dobrovolná rezignace dotyčného. V horším případě je Kadyrovův odpůrce zavražděn „čečenskými teroristy“.

Jedním z klíčů ke Kadyrovovu úspěchu je jeho příslušnost k největšímu čečenskému klanu Beno, což mu zaručuje loajalitu a nucenou podporu mnohých Čečenců. Zároveň velmi dobře dokázal pochopit, že politická rozhodnutí se na moskevské úrovni dělají nikoli na základě znalosti situace, ale na základě informací, které poskytují osoby v regionu se nacházející. Pokud člověk dokáže správně formulovat a modulovat tyto informace, lze úspěšně manipulovat nejen veřejným míněním (o což se hojně starají federální provládní média), ale zejména politickou reprezentací v Moskvě.

Zatímco v Čečensku patří Kadyrov mezi bezesporu nejneoblíbenější postavy, na ruské politické a mediální scéně si velmi pečlivě buduje a chrání svou image Čečence číslo 1. Zároveň nelibě nese jakoukoli kritiku a náznaky konkurence. Když se například na jedné z oficiálních večeří v Moskvě objevil po boku ruského prezidentského páru čečenský podnikatel Malik Sajdullajev, jeden ze současných kandidátů na post prezidenta Čečenské republiky, neváhal Kadyrov vystoupit v televizi s útoky na jeho osobu a obvinit jej z toho, že se prý na rozdíl od Kadyrova schoval v Moskvě a že jeho příbuzní raději jezdí nakupovat do Anglie, než aby se starali o blaho Čečenska.

Budoucí prezident

Již dlouhé měsíce pracuje Achmad Kadyrov velmi aktivně na tom, aby byl zvolen novým čečenským prezidentem ve volbách, které Kreml naplánoval na začátek října. Jako první veřejně potvrdil svůj plán zúčastnit se volby a ihned se jal odstraňovat z klíčových pozic osoby, které mu nebyly přátelsky nakloněné. Po úspěšném vypoklonkování premiéra Čečenské republiky Michaila Babiče, který se příliš zajímal o ekonomické aspekty obnovy země, přišli záhy na řadu zástupci silových struktur.

Nejprve byl za velmi záhadných okolností zraněn velitel speciálních jednotek ministerstva vnitra (OMON) Musa Gazimagomadov. Svým zraněním podlehl v době, kdy na svůj post rezignoval na základě Kadyrovova nátlaku čečenský ministr vnitra Ruslan Cakajev. Necelý měsíc po své rezignaci, opět za záhadných okolností, Cakajev zemřel na infarkt. V Čečensku se traduje, že ho pár dní před infarktem kdosi velmi hodně zmlátil, a zlé jazyky dokonce tvrdí, že při troše dobré vůle bylo možné na Cakajevově čelisti najít otisk boty Kadyrovova syna Ramzana, jednoho ze šéfů ochranného aparátu šéfa čečenské správy.

Čečensko má nového ministra vnitra, kterým je Kadyrovův souputník Alu Alchanov. Nový náčelník OMON se taktéž jmenuje Alchanov - Ruslan – a je bývalým náčelníkem Kadyrovovy ochranky. Nejžhavější kandidát na funkci náčelníka OMON, bývalý Gazimagomadovův zástupce, byl totiž za nevyjasněných okolností těžce zraněn.

Čečenská inteligence nezůstává na pochybách: Všichni, kdo by mohli konkurovat Kadyrovovi v boji o čečenské prezidentské křeslo, jsou postupně odstraňováni a nahrazováni věrnými. Cakajev i Gazimagomadov se například velmi ostře ohrazovali proti náboru bývalých členů kriminálních skupin a gangů do řad policie a zvláštních jednotek. Není žádným tajemstvím, že se tak dělo k nevoli Kadyrova, který si z týchž osob vybudoval početnou osobní ochranku několika tisíc sobě loajálních mladých mužů.

V Čečensku však nikdo nepochybuje o tom, že není jiné volby než aby budoucím čečenským prezidentem byl právě Kadyrov, ať již občané Čečenska budou hlasovat jakkoli. Po republice se šíří zprávy o tom, že Kadyrovova ochranka je při volebním neúspěchu svého patrona připravena jít do otevřeného konfliktu a nikdo si zároveň nedokáže představit, co by mohlo Kadyrova přimět k dobrovolnému oželení prezidentské funkce, lukrativní vzhledem k výnosům z ilegálního prodeje ropy a tučných federálních fondů určených na obnovu republiky. I z bezpečnostního hlediska je pro Kadyrova klíčové, aby zůstal u moci, protože v momentě, kdy si nebude moci vydržovat svůj „ochranný aparát“, obtížně se ubrání před krevní mstou, která mu zcela jistě hrozí od mnoha jedinců i rodin.

Na konci července se objevil náznak možného řešení patové situace v Čečensku, které zcela jistě čekal málokdo. Prezident Putin prohlásil, že Kadyrov bude součástí ruské delegace v OSN. Svým způsobem může jít o geniální tah Kremlu, který si je velmi dobře vědom ohranosti svého hlavního protagonisty v Čečensku i bezpečnostních rizik spojených s jeho odstraněním. Ač by jistě bylo možné Kadyrova dokonce odstranit fyzicky a atentát svést na teroristy, těžko by prezident Putin během své předvolební kampaně obhájil, že v Čečensku, které je dle oficiální mediální linie na nejlepší cestě k normalizaci, byl zavražděn hlavní představitel promoskevské správy.

Politické odstranění se dosud zdálo nemyslitelné, právě až do výše zmíněného Putinova prohlášení. Taková funkce se Kadyrovovi bude velmi obtížně odmítat, leč zároveň tiché místečko v New Yorku mu dává alespoň minimální bezpečnostní záruky. V případě, že Kadyrov bude uklizen do OSN, otevírá se prostor pro druhou variantu, že budoucím prezidentem Čečenska bude nový herec Kremlu, který zároveň zaujímá vysoké postavení v tajných službách. Aneb jak říká oblíbený vtip čečenských příslušníků Federální bezpečnostní služby: Novým prezidentem bude generál FSB čečenské národnosti pocházející ze Sankt-Petěrburgu. Dodejme ještě, že nominaci Kadyrova do ruské delegace při OSN nelze komentovat jinak než jako vědomou oběť ruské zahraniční politiky.

Ochrana za ochranu aneb Mýty o pluku Kadyrovově

Největším bezpečnostním rizikem dnes v Čečensku nejsou občasné boje mezi ruskými a čečenskými jednotkami, ale vysoká míra kriminality a bezpráví, která de facto komukoli povoluje cokoli za předpokladu, že dotyčný dokáže zaplatit. Mnoho příslušníků čečenských vojenských jednotek se vrátilo k pokojnému životu, část z nich se přetvořila do kriminálních skupin, které se zabývají obchodem s naftou či únosy lidí. Zároveň po celém Čečensku vznikly desítky lokálních band. Na pomyslném žebříčku nebezpečnosti jednotlivých formací a uskupení však již dlouho a jednoznačně vévodí ochranka „úřadujícího prezidenta“ Kadyrova. Vedle příbuzných a blízkých ji tvoří primárně bývalí členové polovojenských kriminálních formací, kteří za sebou mají loupeže, vraždy a přepadení.

Kadyrov se s oblibou nechává filmovat televizními štáby při přijímání zbraní z rukou „rebelů, kteří se rozhodli vrátit k civilnímu životu“ a kterým šéf čečenské správy přislíbil amnestii a svobodu za dobrovolné složení zbraní. Ve skutečnosti velká část těchto mladých mužů, kteří se dříve bavili tím, že vyhazovali do vzduchu federální vojenské kolony a terorizovali samotné Čečence, skončí v řadách Kadyrovovy ochranky na základě jednoduchého algoritmu: „Vím, čím ses doposud zabýval, a desetina stačí k tomu, abys šel na mnoho let za mříže. Buďto tě tedy zavřeme, anebo mi budeš sloužit a oficiálně tento krok nazveme amnestií.“

Ve velké většině jde o mladé muže, kteří vzhledem k nepokojům, které Čečenskem zmítají od počátku devadesátých let, nemají vzdělání a jediným řemeslem se jim stala služba ve zbrani. Volba mezi kriminální činností, která přináší pravidelnou výplatu, a pocit moci vyplývající z kvalitní výbavy i všeobecného strachu z Kadyrovových jednotek, který v Čečensku panuje, a vyšetřováním, soudem a několikaletým trestem nemůže než vyznít ve prospěch prvního s tím, že druhá varianta může přesto kdykoli nastat.

Únosy jsou obchod

Kadyrovova ochranka a lokální bandy jí podléhající jsou všeobecně podezírány z účasti na četných únosech civilistů v Čečensku, kteří bývají prodáváni zpět příbuzným za desetitisícové dolarové částky.

Ve druhé polovině roku 2002 se v některých ruských médiích objevily články o soukromých vězeních Achmada Kadyrova, ve kterých jsou drženi civilisté a vyslýcháni ideoví a obchodní nepřátelé hlavy čečenské administrativy. Předpoklad, že Achmad Kadyrov, respektive jeho ostří hoši disponují prostory k vyslýchání i zadržování lidí, nelze ověřit, protože podezřelé lokality jsou natolik chráněny, že kdokoli by se náhodou dostal přímo na místo, ven bude vyjíždět velmi stěží. Nejčastěji jsou k provedení únosu najímány lokální gangy, které černou práci provedou. Může se tak dít přes prostředníka, který následně zmizí, takže jakékoli pouto mezi zákazníkem a vykonavatelem únosu či jiného trestného činu je zničeno.

Až komicky v tomto ohledu proběhl únos dvou řidičů Mezinárodního červeného kříže, kteří byli v polovině listopadu 2002 nedaleko vesničky Pobědinskoje severozápadně od Grozného vytaženi ze svých vozů a odvezeni na neznámé místo. Při následných interpelacích v čečenských vládních kruzích někteří nejvyšší čečenští představitelé nepokrytě doporučovali, aby byly dotazy na osud řidičů kladeny šéfovi čečenské správy. Achmad Kadyrov posléze vystoupil v televizi s rezolutním prohlášením, ve kterém oznámil, že únosci byli odhaleni a mají 24 hodin na návrat unesených řidičů. O dva dny později se pak uskutečnila úspěšná záchranná operace, po které byli řidiči osvobozeni. První kanál ruské televize prokázal Kadyrovovi medvědí službu, když informaci o propuštění pracovníků Červeného kříže odvysílal hodinu před tím, než k němu skutečně došlo. Sami řidiči posléze vypověděli, že jejich únos přes veškeré obavy a strach spíše připomínal špatně zrežírovanou frašku.

Všeobecně se předpokládá, že únosem byla pověřena skupinka z nechvalně známého tzv. 15. mléčného kombinátu - aglomerace nacházející se asi 20 km severozápadně od Grozného. Stejná skupinka, jíž velí Movladi Bajsarov, oficiálně velitel speciálních jednotek Kadyrovovy ochranky, je hlavní podezřelou z únosu Niny Davidovičové, ředitelky ruské humanitární organizace Družba (byla nezvěstná od konce července 2002 do začátku ledna 2003). Když na konci května 2003 byli čtyři členové této polovojenské skupiny zastřeleni příslušníky vojenské kontrarozvědky GRU ve vesnici Samaški, Movladimu přišel projevit soustrast i Kadyrov. Na konci července byl Movladi se svým doprovodem ostřelován nedaleko svého bydliště, následkem čehož dva lidé zemřeli a sám Movladi skončil s těžkými zraněními ve vojenské nemocnici. Oficiálně šlo o útok čečenských ozbrojenců, je však mnohem pravděpodobnější, že si na Movladiho počkal příbuzný některé z jeho obětí.

Stejně jako jiným autokratům, jde i Kadyrovovi v první řadě o peníze, ať již o výdělky z nelegálního obchodu s naftou, nebo o příspěvky z federálního rozpočtu, které už tři roky kdesi mizí. Z téhož důvodu je ale maximálně zainteresován na udržení statu quo, případně podpoří pouze takové změny, které povedou k posílení jeho pozice a růstu zisků. Od chvíle, kdy Moskva vsadila na tohoto koně, sdílí s ním úspěchy i prohry. Čím blíže budou prezidentské volby v Rusku (březen 2004), tím méně bude Kreml potřebovat, aby se o Čečensku mluvilo. Kadyrov je pro Kreml alespoň zdánlivou zárukou stability, protože změna politického představitele v sobě automaticky v regionu, jako je Čečensko, nese prvky nestability. Proto se jediným možným řešením jeví Kadyrovovo „povýšení“, tedy například jeho případný odchod do mezinárodní politiky.

Kam s ním?

Většina Čečenců se dnes shodne v jednom. Dokud budou v republice u moci lidé, kteří nemají zájem na stabilizaci situace, ale pouze na vlastním prospěchu, nebude v Čečensku klid. Kadyrov je vrcholným představitelem moci. Je zřejmé, že sám ze svého postu neodejde, ba dokonce je připraven za svou prebendu bojovat se zbraní v ruce. Je obtížné si představit, že by Kreml dokázal najít dostačující donucovací prostředky k tomu, aby se Kadyrov potají vytratil, pokud nepůjde o nabídku, kterou nelze odmítnout a jež jemu a jeho blízkým zároveň poskytne bezpečnostní záruky, jakou je právě třeba působení v ruské delegaci v OSN.

Jednou z variant, která se ukazuje v diskusích samotných Čečenců, je „nehoda“, která může Kadyrova postihnout ve chvíli, kdy se stane nepotřebným pěšákem, protože prostě sesadit ho je nemožné i z jiného důvodu. Příliš mnoho ví o praktikách vojáků, tajných služeb, ale i ostatních čečenských „politiků“.

Po nedávných Putinových prohlášeních se Kadyrovovo zvolení čečenským prezidentem v říjnových volbách jeví nepatrně diskutabilnějším než před několika měsíci. V každém případě je jasné, že se prezidentem Čečenské republiky stane kandidát Moskvy. Ačkoli je naprosto nemyslitelné, aby za Kadyrova hlasovala většina voličů, je stále jedním z nejžhavějších kandidátů právě on. Pro samotné Čečensko se však jedná o scénář z nejhorších. Kadyrov je momentálně bezesporu nejnebezpečnější osobou v Čečensku a z takového kozla dobrý zahradník být nemůže.



Usman Dikajev je pseudonym novináře žijícího na severním Kavkaze.