Kamaz

Jsem strávil druhý den diskusemi o osudu našeho Kamazu, u kterého zničehonic odešel motor. Cena repasovaného motoru asi osm tisíc dolarů, cena Kamazu bez motoru maximum tisíce dva, cena Kamazu s repasovaným motorem až třináct. Osm plus dva je třináct nejen v Gruzii ale, a vlastně se na to nehraje, jde o to smířit proud, který prosazuje zakoupení motoru, s jinou částí zaměstnanců, dávají přednost svržení nefunkčního náklaďáku ze skály - obrazně řečeno, coby norská organizace jsme na ekologii vysazeni. Musel jsem zapojit veškeré znalosti ze školení na téma Situational Couching, abych kolegům objasnil svůj názor na osud nebohého Kamazu, jemuž je mimochodem jen jedenadvacet let: Dohodněte se a navrhněte řešení s použitím GROW modelu. Kde jsme teď? Kam se chceme dostat? Jaké vedou do cíle cesty? Jaké kroky tedy podnikneme? atd. Ještěže jsem dával pozor.

V rámci západovýchodního sbližování jsme nemocný Kamaz zaparkovali v tbilisském Volvo centru. Jinak parkuje v Gali, ve východní Abcházii, kde vozí stavební materiál z Gruzíny kontrolovaného Zugdidi přes hraniční řeku Enguri do našeho skladu a dále klientům, kteří si z materiálu staví či opravují domy. O tom ale třeba někdy jindy.