Zanovo a na mýtince

Založil jsem si kdysi tady účet, že si budu hrát, trochu se naučím html tagy a obohatím tak vesměs nevýrazný soukromý život humanitárce. Pár tagů sice znám, ale daleko jsem se nedostal. Jen si navíc založil veřejný blog na Respektu, který se nakonec ale zvrhl v nutkání tu a tam naplácat pár jakobymouder, jež nakonec ani mě příliš nezajímají. Vracím se sem tedy, abych si tu skromně a ve vší tichosti tu a tam ulevil, aniž by mě následně kdokoli peskoval. Zbloudilý čtenář nechť odpustí.

Měsíc v Gruzii, zvláštní, jak je to tu známé a nové zároveň, i když si užívám schopnosti v novém kontextu fungovat téměř ihned a bez škobrtání. V Baku jsem například hledal po příletu deset minut vypínače v půjčeném bytě, což se neobešlo bez několika ran elektrickým proudem, a první večeři snědl v restauraci, která se v recenzích mých pozdějších známých vyjevila největším pajzlem v okolí. To v Tbilisi jsem od roku 2003 zhruba podesáté. Skoro jako doma. I když vím stále pramálo, což se v dohledné době snad začne pozvolna měnit. Happy to be here, in any case.