Qolbám

Moskva 2002, Tbilisi 2010. Společného mají to, že jsem mezi tím díky českým zákonům a různým odkladům nebyl volit. Leošní volby se alespoň na dálku zdají dost vyhrocené, koneckonců jakbyne, vrchní partajníci jsou už příliš dlouho od koryt. Koho budu volit, jsem se rozhodl před půl rokem. Hned jak mě napadlo, přišlo mi strašlivě přirozené, absolutní, nepochybné. O to více potěšilo, že se mi má volba posléze opakovaně potvrdila jako správná. Vím, že můj malý hlas nic nebude znamenat v moři papíru, ale beztak se těším, jak to tam hodím.

Dlouho v ČR nebydlím, jezdím na návštěvy a pitomost politiků mě už moc nevzrušuje. Štve mě korupce, ve které se veze tolik lidí, a rasismus, jenž ve všech bují. Rasismus mi vadí víc, i proto, že při častých rasistických výrocích mých známých cítívám obrovskou bezmoc. A volby na tom máloco změní, protože parlament zůstane stejným Buranovem, jakým je už dlouho, a stavět se rasismu nemá kdo. Naopak. Na rasismus se v našem Zamindrákově ostudně loví hlasy. A nemám na mysli jen brojení proti tzv. sociálně nepřizpůsobivým pojídačům dávek, to je spíše xmíchu - tipl bych si, že devadesát procent lidí na toto slyšících bude šampiony v osírávání vlastního zaměstnavatele, berňáku atd., dále si dosaďme, co chceme. Pořád stejný bulvár, ve kterém zloděj hnán závistí a iracionální nenávistí křičí "Chyťte zloděje."

Sedím v Tbilisi, vášně žádné, zítra a pozítří volby, které po, doufejme úspěšném, vhozu hodlám zapít prvním letošním zahradním pivem. Pokud tedy u Rainera bude v pátek večer místo. V neděli mimochodem volí shodou okolností Gruzíni a o svobodném souboji ideí nemá cenu polemizovat. Příštím tbilisským starostou bude Gigi, jako že se PK jmenuju.