Všichni prezidentovi negři

Život v Gruzii nabízí spoustu veselostí, k jedné z nichž bezpochyby patří sledování počínů gruzínského prezidenta. O svůj názor na jeho typologii se nebudu dělit veřejně, abych nebyl náhodou obviněn ze slepého obdivu k člověku, jenž taktéž není bez chyb. Podělím se o jeho poslední veselost, kterou jsem dokonce shlédl v přímém přenosu, aniž bych tedy chápal, o co přesně jde.

Pan prezident se rád fotí a filmuje. Inspirovav se Vladimírem Vladimírovičem, nechává Míša v přímém přenose snímat zasedání gruzínské vlády, během kterého demonstruje svou rozhodnost a státnictví vůbec, zejména tím, že se naváží do některého (většinou několika) z přítomných ministrů. Předevčírem jsem měl za to, že se koukám na další díl tohoto sitcomu, ale posléze zjistil, že se jednalo o zvláštní vydání, během kterého Míša navštěvuje postupně všechna ministerstva a cosi úředníkům vypráví. Opět státnicky. Bez znalosti jazyka je rozdíl mezi Hugem a Míšou nepatrný, je mi líto, pane prezidente.

Možná to chce trochu kontechstu. Nikterak nepodobně druhým, není gruzínská politika definována na základě vizí, ale momentálních trendů. Gruzínská vláda je momentálně například uhranuta jediným všelékem na další rozvoj země, jež momentálně přežívá zejména díky zahraničním dotacím. Nová mantra se zove „zahraniční investice“ a vše je třeba tomuto státnímu zájmu podřídit, jak se koneckonců nedávno přesvědčil jakýsi náměstek na ministerstvu pro ekonomický rozvoj. Přišel o práci, protože potenciálnímu zahraničnímu investorovi žádajícímu o informaci odpověděl nikoli ihned, ale pouze v zákonem stanovené lhůtě.

Přesuňme se na předvčerejší Míšovo setkání s úředníky ministerstva financí. Prezident se pozastavil nad tím, že skupina španělských turistů byla při vstupu na gruzínské území zkontrolována celníky. „Stává se vám, když jedete do Španěl, že by vás někdo kontroloval?“ burácí prezident na nejblíže sedícího úředníka a po tichém „ne“ dotaz opakuje s různými variacemi i směrem k druhým. „Proč se to tedy stává u nás? Copak jsme nějací negři? Proč se chováme jako divoši?“ zeptal se Míša nakonec. Kdyby uměl starý idiom použít správně, býval by řekl: „Copak jsou to nějací negři?“ I když by ho významově posunul, protože se tradičně používá v první osobě, pokud má člověk pocit, že je diskriminován, či je s ním jednáno nespravedlivě. A pokud je tedy člověk v lepším případě buran a v horším rasista.

O Míšovi, jenž se stále v Gruzii těší široké oblibě, se všeobecně povídá mnohé a zdaleka ne všechny poznámky jsou lichotivé. Jeden evropský diplomat mi řekl, že jeho ambasáda zvažuje demarši s žádostí o vysvětlení negrovského výroku. Prezidentská kancelář zareagovala politováním nad tím, že se média snaží zkreslovat prezidentovy výroky. Já se jen těším na další pokračování nové reality show na televizním kanálu Rustavi 2 a pilně studuji gruzínská slovíčka.