Dekáda

Jaro je tu. Otevírám druhou dekádu za hranicemi všedních dnů. Před deseti lety mě poprvé zadržel policajt. Pravda, bylo to o pár dní později, po příletu z Moskvy do Ingušska. Prý proč mám v pasu razítko příletu ze Šeremetěva šestadvacátého, když mě v hotelu zaregistrovali pětadvacátého. Na ruskou půdu jsem vkročil pár minut po půlnoci a v hotelu stále registrovali jako předchozí den. Nevysvětlíš. Dvouhodinový výslech se zlým a hodným tajným, oba měli upito a hulili jak fabrika: Jeden mi vyhrožoval, že mě musí na dvaasedmdesát hodin zabásnout za účelem potvrzení mé totožnosti, druhý mi něžným chraplákem šeptal, jak je na Kavkaze nebezpečno a že jediným způsobem jak přežít je s nimi spolupracovat. Ještě že jsem tenkrát neuměl moc rusky a polovinu nerozuměl. Nakonec jsem odešel s desetibodovým seznamem dokumentů, které mám prásknout na svého zaměstanvatele. Deset let poté bych si klidně dal podobný rozhovor znovu, třeba jen abych otestoval, jestli jsem se za tu dobu čemusi přiučil. Minimálně bych jim rozuměl.