Qolbám

Přestal jsem veřejně blogovat, protože se po jednom napsaném o mě začaly zajímat osoby napojené na tajné služby jedné jakési země. Vzhledem k jiné zemi, té, kde působím, by asi nebylo ku škodě, ale anžto nejsem jen osoba soukromá, přivolat si špacírní hubou povrtávání různě převlečených zvídavců je na hraně profesionální etiky. Proto jsem přestal fabulovat na téma mé oblíbené země a zjistil, že bez ní téměř nemám o čem psát. V té zemi teď proběhly volby, kterým se z jakéhosi důvodu vesměs říká presidentské. Kdo jen trochu zná, ví, že volby se dávno nejmenují podle úřadu, nicméně dle kandidáta, případně politického uskupení, o kterém je předem jasno, že vyhraje. Poslední nejasné volby v oné zemi proběhly před dvanácti lety a byly zmaseny právě proto, aby každému bylo jasno, o co půjde v podobných představeních následujících.

Několik frašek se stejným názvem jsem absolvoval na jihu té země. Byla válka, kterou pak přejmenovali na protiteroristickou operaci. Kdo mohl, z pochopiltených důvodů nevycházel o „volebním dni“ ven. K urnám šli jen vojáci a státní zaměstnanci, kteří se zrovna nemohli vymluvit na akutní záchvat tubery. Chodilo i pár zvědavých kamarádu, Maga jednou dokonce volil čtyřikrát – kdykoli ho zmerčila ostraha volebního okrsku, samopaly ho donutila ke vstupu do volební místnosti, na protesty, že již má odvoleno, nehledě. Dekádu poté si čtu, že obyvatelé zmíněného jihu opět téměř sta procenty podpořili chlapíka, kterou jim tam tu válku uspořádal. Další důkaz kolektivní amnésie samozřejmě, jak jinak.

Též si čtu, jak se z politického smetiště ozývá jeden z guru české kleptokracie, že prý naštěstí volby rozhodují voliči, nikoli pošklebující se komentátoři, kteří čerstvému vítězi nevěří ani dobré jitro. Máme presidenta, který se vzteká, že mu lidi krafou do vládnutí, tady zas jiný politický geront bájí o dobách, kdy lidé přestávají krafat i do voleb. Měčta!