Ymunyta

Napsal jsem jednomu senátorovi, že nepřijít do práce, když se projednává změna Ústavy, navíc v tak citlivém bodě jako je doživotní imunita, je průser. Odpověděl, že píšu blbosti, protože většina senátorů v práci byla, jen vytáhli kartičku z hlasovacího zařízení, což je legitimní postoj při jakémkoli hlasování. Došlo mi, že psát si není příliš produktivní. Nevysvětlím, proč považuji vytahování kartiček ze zařízení za nevykonávání vlastních povinností (nebytí v práci), ať už je dotyčný v kantýně, v Estonsku, v lékarně či na konferenci. Proč mi vadí, že zvolení zástupci berou svou funkci jako politickou hru na moc, kde není třeba obhajovat vlastní názory, ba není třeba názor mít, natož se z jakýchkoli svých činů zodpovídat.

Zároveň přemítám, jaký postoj nepřítomnost při hlasování vlastně vyjadřuje. Nezájem? Pohrdání tématem, či politickým oponentem, který návrh předložil? Výsměch? Podporu menšinového názoru (což nedokážu logicky uchopit, protože se mi příčí s vnímáním zastupitelské demokracie coby "diktatury většiny", a tudíž jde opět o nezájem, výsměch, pohrdání atp.)? Neochotu (zbabělost) veřejně přiznat, že preferuji výsledek, se kterým se neztotožní většina mých voličů? Lenost? Arogancí, díky které nevidím důvod svůj názor před kolegy, natož voliči obhájit? Snad bych chápal jako způsob omezení usnášeníschopnosti v situacích, kdy se na program jednání dostala nějaká blbost, což je vždy možné, protože v demokratickém parlamentu nelze nedat slovo všem. Ani když v něm sedí extrémisté. Nechápu při projednávání takovýchto změn Ústavy v prostředí rostoucí nasranosti nad vyžraností a papalášstvím zvolených, jež krmí ještě více extrémismu nejhoršího zrna. Rád bych si nechal vysvětlit a tajně doufám, že racionální důvody existují, leč žádné mě zatím nenapadají.