Astana

Cestou z letiště jsem se zahloubal, nebo jak se tomu řiká, a když jsem zvedl hlavu, zrovna jsme projížděli kolem sochy Nursultana Nazarbajeva. Regulérně ve mně hrklo, ta pikosekunda, kdy vám žaludek poskočí do krku, že jsem sedl do špatného letadla, a místo do Ankary doletěl do Astany. Jako ten strejda, co se chystal z Moskvy do Vladikavkazu a skončil o sedm časových pásem dál, ve Vladivostoku. Můj hrk jen kraťoučký, než se zapnul mozek a vzpomněl si, že z Gaziantepu přímé lety do Astany nejsou. Nemusím se přebalovat do oteplovaček.