Santa

O Klausově úspěchu v presidentské volbě před deseti lety jsem se dozvěděl v kanceláři na Džabagijevově ulici (číslo devět?) v ingušské Nazrani. Po chvilce emotivného pokřikování jsem se jal vyrábět triko s nápisem „not my president,“ které jsem stejně jako spoustu jiných podobných myšlenek nikdy nedokončil. Emoce možná nevyvolával tolik sám Klaus, jako mladicky maximalistické pobouření nad tím, že někdo může pověřit presidentským úřadem v mé oblíbené zemi otce novodobé české korupce, žumpové politické kultury, strejčka Lájoše Bácse a Radjiva Sinhy, ergo ztělesnění všemožné politické špíny. Vadilo mi též, že se nepartajního úřadu má ujmout člověk skrznaskrz partajní, navíc ademokratický, s nebezpečnými totalitními sklony, který dogmaticky neuznává, že by na cokoli mohl existovat alternativní názor, občanskou angažovanost považuje za nebezpečnou, a který věří, že právní rámec, ve kterém máme spoluexistovat, nastaví jakási neviditelná ruka.

Posledních deset let ukázalo, že krom výše uvedeného je Klaus hlavně totální mimoň, což jako by sám chtěl podtrhnout výběrem panoptika hradních šašků. V míře irelevance ho předhoní už jen jeho rodná ODS, která se stejně jako bývalý předseda, pohybuje natolik mimo realitu, že její veřejně výpady místy připomínají Pythonovský Létající cirkus.

Léta s Klausem zatím nejzajímavěji zbilancoval Spiegel, který mimo jiný píše (abychom nezapomněli): „Za 25 let v politice je obtížné najít jediné geopolitické téma, ve kterém by se Klausova pozice lišila od Ruska.“ Spiegel nepřipomněl asi jen aféry s blonďatými letuškami, které se vracely pokaždé, když se někdo zamyslel nad tím, zda pan president není náhodou čtyřprocentní. Že si někdo v presidentské kanceláři usmyslel, že je lepší být považován za smilníka než za homosexuála, beru jako tolikrát omílaný návrat k tradičním hodnotám.

Klausovo zhruba o patnáct let přetažené odcházení je zatím nejlepší českou politickou událostí roku, dokonce nehledě na to, že ho v úřadu nahradí jiný populista, který mu českou kleptokracii pomáhal vytvořit. Ve světě Klause znají díky ukradenému peru, u nás si budou pamatovat zejména kvůli zbabrané amnestii. Nového presidenta zas za chvilku budou všude znát coby arogantního alkoholika (a kuřáka), se kterým se též nedá příliš bavit, protože krom sebe nikoho neposlouchá. Že bude i dál sranda, asi nikdo nepochybuje.