Gruzínský parlament diskutuje Asociační smlouvu s EU. Ukrajina se bouří, že politici (jež si sami Ukrajinci koneckonců zvolili) neodolali ruskému tlaku, a dvě partaje v gruzínském parlamentu dumají, jak zareagovat.
Poslanci UNM (lidově zvaní Míšisté po již bývalém presidentovi Mikheilovi) vyjadřují znepokojení nad politickým a ekonomickým tlakem a vydíráním ze strany Ruska, přesvědčení, že nikdo nemůže zastavit Ukrajinu na cestě do evropské rodiny svobodných národů, a odmítají doktrínu ruské sféry vlivu. Jinak řečeno, gruzínské zájmy jsou definované Ukrajinou a Ruskem, a dění na Ukrajině není nic jiného než příležitostí na Rusko hlasitě zakřičet. Je to srandovně ideologické a v porovnání s textem vládnoucího Gruzínského snu (dále GD, lidově zvaní Snílci) téměř mimoňské.
Na rozdíl od Míšistů se GD ve svém textu soustředí na Gruzii a její ambice, nikoli na Ukrajinu a Rusko s tím, že míchání se do cizích kuchyní není slušné. Začíná opatrně s vyjádřením respektu k politické a kulturní diversitě a k tomu, že si každá země může dělat, co chce, včetně vlastního postoje k evropské integraci. Snílci pak zopakují, že jsou jednoznačně odhodláni podepsat Asociační smlouvu v příštím roce, a nakonec vyjádří vlastní přesvěčení, že mezinárodní společenství podpoří země Východního partnerství v konání vlastních rozhodnutí a ochraně jejich suverenity.
Přečetl jsem si dva texty a prvním jsem pobaven. V leččems připomíná sjezd KSČ – dogmaticko-patetické floskule, které odvádějí pozornost od sebe sama s cílem ukázat na vnějšího nepřítele. Snílci zas nečekaně překvapili – za rok vládnutí jsme od nich tolik státnosti neviděli. There is a hope after all.
Žádné komentáře:
Okomentovat