Sugar Man

Flákám se flákám a budiž i blogové ticho důkazem, že asi i nějak odpočívám, i když, pravda, zatím není příliš znát. Nezřídka odpočívám v uších se Sixto Rodriguezem, jehož životní nepříběh mě nedávno naprosto dostal.

K oskarovému dokumentu Searching for Sugar Man jsem se dostal vcelku náhodou. Je o americkém písničkářovi ze začátku sedmdesátých, který se prý nakonec upálil při koncertě na jevišti. Jeho songy se staly kultovním hlasem jihoafrického období apartheidu, srovnatelným s takovým Karlem Krylem (potenciálně s padesátimiliónovým obecenstvem). V JAR nikdo nevěděl, co byl zač, než se pár nadšenců – jeden z nich s přezdívkou Sugar dle Rodriguezovy písně – rozhodlo zjistit, co se s Rodriguezem vlastně stalo, a...

Zbytek je v dokumentu, který se prostě musí vidět. Ve zkratce je o pomocném dělníkovi na stavbě, kterému prorokovali víc úspěchu než Dylanovi, jehož dvě LP si však koupila jen hrstka lidí, a který, aniž by tušil, se stal na jiném kontinentě ikonou. Slavnější než Elvis či Beatles, jak říká ve filmu jeden z jeho protagonistů.

Nevěřím na paranormální jevy, takže je samozřejmě pouhou shodou náhod, že poté, co jsem si předevčírem znovu pustil dokument, jsem se teď dočetl, že autor dokumentu, kterému na konec natáčení nezbyly peníze a dotáčel iPhonem, spáchal včera sebevraždu. RIP Malik.

Dokument je zdarma k vidění tady.

Tak tedy ještě toho Sugar Man-a