Každý si vybere i reakci. Od prostě lidského šoku po paralely s 9/11. Od odsouzení činu pár pomatenců po ztotožnění těchto pomatenců, případně ISIS-u či Al Kajdy s Islámem – jako kdyby Ku-Klux-Klan symbolizoval světové křesťanství. Od cynického posměchu nad tím, jak se západní sdělovací prostředky v honbě za sledovaností, čteností a poslouchaností snaží z pařížské tragédie vyždímat každou kapičku, po opovržení nad tím, že se západní společnost může podělat z několika mrtvých ve Francii, zatímco ve stejné době dvě tisícovky zmasakrovaných civilistů v severonigerijském Baga pomatenci z Boko Haram nezajímají vůbec nikoho.
Přidejme ještě spravedlivé rozhořčení, že Muslimové nikde teroristické útoky neodsoudili, jako by na německých, francouzských, či britských demonstracích byli účastníci při vstupu lustrováni dle svého vyznání. Odsudky pařížských pomatených činů z různých muslimských stran se tak nějak nepočítají, jak třeba kdosi připomeněl pro Fox News, kde se prý též různí odborníci rozhořčují nad nedostatkem muslimské reakce. A zatímco se většina muslimského světa od pařížského útoku distancuje, dodejme, že volání po „muslimské reakci“ samo o sobě dělí reakce na muslimské a nemuslimské, ergo působí nepatrně bigotně kristianocentricky. Mi přijde.
Nu a nakonec tu máme jakousi soutěž na téma, která reakce je adekvátnější, protože každá podobně výjimečná událost poskytuje mediální prostor všem grafomanům světa (viz PK zde) a nejeden se potřebuje a priori vyhranit, aby byl slyšet, vidět, sám sobě zajímavý. Logicky nemohly nenásledovat i hlasy vysmívající se, ba odsuzující použití hash tagu #JeSuisCharlie, protože prý podporuje intolerantní publikace postiženého žurnálu. Přidal se,dle mého dost mimo, i můj oblíbenec Joe Sacco - přišlo mi od něho hodně hloupé, ale i to se stává.
Hash tag přeci neznamená nic více než výraz solidarity s obětmi, včetně těch muslimských, a utvrzení v tom, že podobné útoky nesmějí ovlivnit hodnoty, na kterých naše společnost stojí, i když nemusíme se všemi jejich projevy vždy souhlasit. Spousta lidí považuje karikatury, které v Charlie Hebdo vycházely, za urážlivé. Já názor nemám, nikdy jsem CH neviděl a výraz mé solidarity tedy logicky není vyjádřením podpory karikaturám, které neznám. Musíme zároveň hodně opatrně. Aniž bychom si zatím chtěli příliš připouštět, zachování hodnot znamená nedopustit, aby se na saních fóbie svezli různí populisté, extrémisté a jiní domácí fanatici. Z Francie se již například z úst jisté dámy ozvalo, že stojí za zvážení obnovení trestu smrti. Náš dementní president se koneckonců již též zamyslel nad tím, jak genetický determinismus nedovolí Afričanům žít v Evropě. Co by na to asi řekl... třeba..., francouzský ministr a bývalý poslanec Evropského parlamentu, Kader Arif.
Jakákoli slušná a inteligentní reakce mi přijde legitimní a neočekávám, že se ze všech lidech na zeměkouli přes noc stanou světoobčané, kteří reagují stejně na jakoukoli tragédii kdekoli na světě. Proto mě ani nenapadne vyčítat západním médiím, že popisují stránky o událostech v Paříži, zatímco mnohem krvavější dění v jiných končinách světa zmiňují jen okrajově. Jestli se něčeho v Evropě obávám, není to růst islámského extermismu, ale rozkvět lidské blbosti a všelijakého odporně populistického a totalitního odpadu, který si na boji proti imaginárnímu nebezpečí vybuduje či posílí společenskou prestiž či politickou kariéru. I proto je třeba dokola připomínat: #NousSommesCharlie.
Žádné komentáře:
Okomentovat