Brexit

Dělení kontinentů se mi intuitivně příčí, takže asi nebudu k možnému britskému vystoupení z EU nikterak objektivní. Podobně jako jsem nedokázal vnímat skotské referendum o vystoupení ze Spojeného království, jež nicméně po případném Brexitu asi začnu podporovat.

Evropský projekt stále považuji za validní a vlastně čím dál víc vida, pod jakým náporem z různých stran se nachází a kdo, kde, jak o něm hovoří. Není vůbec ideální, potřebuje spravit, ale stále se z mého pohledu jedná o jeden z posledních ostrovů stability, těžký koráb, který se zdaleka nepotápí, jen potřebuje zásadní apgrejd a fejslift. Kdosi chce opravit, jiní zdrhají dříve než ona pověstná lodní zvířátka, aby ochránili své národní zájmy. Fish and chips. Pomazánkové máslo, co není máslo. A tuzemák, co nemá s rumem nic společného.

Brexit tedy, velmi reálný, a seznam prominentích podporovatelů je jako z učebnice populismu a lidské hlouposti:
- Boris Johnson, který doufá, že ho jeho kampaň vynese do premiérského křesla
- UKIP
- Donald Trump
- Mariane Le Pen
- Alternative fur Deutschland
- Vladimír Vladimírovič
- Rupert Murdoch se svým slavným výrokem: „Když jdu do Downing Street, udělají, co chci. Když jsem v Bruselu, nikdo si mě nevšímá.“

Good night, UK, and good luck, anebo sbohem, Somálsko, budeš nám scházet?