Urdun

Dnes jsou to přesně dva roky, co jsem se vydal do Jordánska (arabsky: Urdun). Z různých pracovních i nepracovních důvodů mi trvalo hodně dlouho, než jsem se se svým novým domovem zkamarádil, ale teď už si vcelku rozumíme a život v poušti na ammánském kopci mě baví. Hraje svou roli i to, že mám kolem sebe parádní tým lidí, jenž se i neustále rozrůstá. Pětadvacet cizinců z deseti zemí, 450 Jordánců a přes tisíc Syřanů. Krásná země, výborní lidé, vcelku pohodový život, i když můj se z 85 procent skládá z pracovních povinností. Jen arabsky jsem se bohužel nenaučil. Ana ma baref arabi.

Kontrakt mám ještě na půl roku a za pár neděl budu muset začít vymýšlet co dál. Zůstat o pár měsíců déle nebo odejít, alespoň dočasně, do humanitárního důchodu. Uvidíme. Nabídky přesunout se do Osla nebo Iráku mě bezpečně nadále nechají chladným.