15

Pětadvacátý březen mi vždy připomene nástup do letadla s plánem si na rok vyzkoušet, jaké to je pracovat v humanitární misi. V Moskvě jsem přistál pár minut po půlnoci a službudržící mi do pasu vyberanil razítko s číslem šestadvacet. V Českém domě mě následně dle rezervace pokoje zaregistrovali pětadvacátého, což mě pak pronásledovalo jako bumerang. Počínaje příletem do Ingušska, kde si mě hned vychmátli kluci z FSB. Hodný mi říkal, jak je jeho posláním nám pomáhat, ale k tomu potřebuje moji spolupráci. Zlý do mě hučel, že mu mám vysvětlit, proč je na imigračním razítku v pasu o den později než na datumu mé registrace v Moskvě. Jinak prý mě může na 72 hodin zadržet, aby zkontroloval moji totožnost. Nakonec nezadržel a já později zjistil, že Achmad není zas tak zlý a že hodný je vlastně jeho zlý šéf. Též jsem zjistil, že různí ruští policajti mají nepokrytou zálibu ve zkoumání razítek v mém cestovním dokladu.

Pětadvacátý březen byl roku 2002. Místo jednoho roku je nakonec patnáct. Neuvěřitelná jízda, která stála za to. Ve zlém i dobrém.