Holandští vítězové a poražení

Při pročítání zpráv o výsledcích holandských parlamentních voleb jsem se nejprve zarazil. Nikoli kvůli samotnému výsledku, ale kvůli způsobu, jakým je oslavováno druhé místo extrémní pravice. Před deseti lety komická marginální figurka, kterou nikdo nebral příliš vážně, dnes lídr druhé největší politické strany v Holandsku. A svět se raduje, že byl až druhý. Protože jsme si tak nějak zvykli, že extrémisté a hochštapleři různého druhu postupně přebírají moc. Tedy krom Holandska, alespoň prozatím.

Wildersova Strana svobody získala v porovnání s předchozímí volbami o pět parlamentních křesel víc, nicméně nevyrovnala výsledek z roku 2010, kdy měla 4 navíc. Na druhé místo se letos dostala díky totálnímu propadáku Strany práce, která ztratila 29 z 38 křesel. Zelení leví, křešťanští demokraté i sociální liberálové z D66 získali více nových parlamentních míst než Wilders. Takže nakonec nic tak světoborného. S výjimkou laboristů kdosi trochu získal, jiný trochu ztratil, jen sdělovací prostředky se soustřeďují na téma, které jim snad pomůže prodat více reklamy. A nejvíce poražení jsme nakonec my sami, anžto se necháváme ovlivňovat a oblbovat mediální virtuální realitou.