Člověk míní…, říká se. A jak jsem ještě předevčírem radostně odpovídal na otázku ohledně vlastní budoucnosti, že nic nevím, žádné plány nemám a do práce se určitě nechystám. Najednou je jinak. Bude to zhruba asi možná pravděpodobně přesně rok, co mě můj šéf prosil, ať se z Jordánska přesunu do Iráku, alespoň na pár měsíců, protože naše tamní mise byla na pokraji kolapsu. Odmítl jsem, protože jsem chtěl dotlouct v Ammánu a chystal se, jak si poté odpočinu. Na dodatečnou dávku stresu jsem fyzicky ani psychicky neměl, i když profesně by bylo bývalo nesmírně zajímavé. Parádní výzva. Uplynul tedy rok a včera se ozval týž, již bývalý šéf se stejným dotazem. A já dumám a dumám, i proto, že na váze plusů a mínusů je mínus vlastně jediný, jakkoli významný: Musel bych se přestat flákat, což mě dosud nesmírně bavilo. Irák říkáte? A bordel že je ještě větší než před rokem? Hmmm… dobrá, do soboty si promyslím.
Žádné komentáře:
Okomentovat