Catalunia

Co dodat? Zas tu smrdí Ruskem a jeho snahami o destabilizaci Evropy a zemí v ní. Nic nemění na tom, že španělská vláda udělala úplně všechno špatně. Ani na tom, že je v Katalónsku spousta lidí, kteří si nezávislost z různého důvodu přejí. A jelikož odpůrci nezávislosti referendum ignorovali, dopadlo referendum, jak dopadlo. Se 42 procentní účastí. A dál to bude pro Španělsko, které se sice začalo pomalu škrábat z dlouhé v ekonomické krize, masakr, který asi nedopadne dobře. Čeho jsme se báli v holandských, rakouských, německých volbách tak nějak nakonec přišlo nečekaně z Katalónska. Nemám tím samozřejmě na mysli, že by v Katalónsku zvítězili nacisté, jen že vyhrála zvláštně rozvratná směs nacionálního populismu, která koneckonců čeká za pár týdnů i nás.

I když principiálně jsem zastáncem slučování spíše než rozdělování, chápu atraktivitu rétoriky sebeurčení, která mi však přijde snadno zneužitelná různými hochštaplery a manipulátory. Napadlo mě srovnání s Trumpovým Making America Great Again, které se dívá kamsi do historie, podobně jako se Katalónci dívají do osmnáctého století, případně k Francově režimu, který též neměl Katalánsko příliš v lásce. Katalónci, z nichž velká část do Barcelony a okolí přišla z jiných částí Španělska tedy, a ve válce o španělské dědictví stáli jejich předci na vítězné straně bez následného útlaku a omezení práv, jež prý mnozí dosud vnímají jako historickou křivdu. Průběh referenda zas trochu připomíná Krym – protiústavnost, pochybná pravidla, pochybný proces, vyloučení mnohých, kteří by asi měli mít právo se ke státnímu uspořádání Katalánska vyjádřit. Ale to asi nakonec též vadit nebude a s výsledkem se bude operovat jako s právoplatným. Časem pak lidu dojde, že jde zas jen o moc a prachy, umně zabalené do vznešených sloganů, a zbyde jen divná pachuť.