Píchlí

Píchli jsme asi sto metrů pod kopcem, v téměř tříkilometrové výšce a po třech hodinách stoupání, jež nám příjemně znepříjemňovala stáda ovcí a krav, která pasáci ženou na zimu do údolí. Po dvou minutách zastavilo projíždějící auto, neznámý řidič nabídl pomoc a nezištně nechal i sadu na lepení pneumatik. Když odjel, došlo nám, že kola máme píchlá dvě. Celou sadu jsme vyplácali, jeli dál a ptali se každého dalšího projíždějícího na cestě, jež má reputaci jedné z nejnebezpečnějších na světě, zda nemá pryž na lepení. Neměl nikdo. Jen ten jeden řidič, který sám od sebe nabídl. Karma asi. Lavrenti ho po návratu do údolí dohledal přes známé a poslal mu dvacet litrů vína. A tak to má být. Že se v horách píchne těm, co píchli.