2017

Začal jsem dle plánu na kostarické pláži, končím trochu nečekaně v iráckém paneláku. Další rok pryč a zas jsme starší a někteří z nás snad i o trochu moudřejší. Dřív jsem tu bilancovával hesly, abych otestoval, zda s odstupem času budu rozumět, tedy zda mé osobní milníky budu stále vnímat podobně důležitě. Hodně hesel se týkalo putování po světě, ve kterémžto ohledu jsem se letos maličko flákal, alespoň v porovnání s předchozími lety. Šestnáct letišť v patnácti zemích (plus další dvě země po zemi), asi padesát tisíc km ve vzduchu a pětatřicet letů též není málo. Přemítám vlastně co bilancovat teď. Začnu druhou největší letoění životní změnou. Přestal jsem pracovat. Na prvním místě změn pak vévodí, že jsem zas pracoval začal.

Nejdůležitější veřejnou zprávou jsou asi výsledky českých parlamentních voleb, jež dále posunuly hranice společensky přijatelného hnusu. Ať už v osobě všemi očekávaného premiéra, nebo jeho nezřídka nameteného hradního kumpána, či dalšího kámoše, momentálního velitele českých xenofobů s japonskými kořeny. Že je Miloš ve spárech Moskvy snad už nikdo nepochybuje. V příštím roce se navíc už snad dozvíme, že ani Andrej ani Pitomio nejsou v tomto ohledu o moc pozadu. To už bude Miloš zas presidentem a všem nám úplně jedno.

Taky jsme konečně přestali hulit v hospodách. Asi s dvacetiletým zpožděním. Přesto se dodnes mnozí vlastenci perou za naše právo páchnout k zblití. Hodně se v debatě o zákazu kouření argumentovalo tím, že povede k zavírání hospod. Budu muset vyrešeršovat, ale nic jsem nezaznamenal. Na rozdíl od různých občerstvoven, jež zavřely v následku zavedení EET, proti kterým zas ale žádní vlastenci nebrojili. Asi že je zaváděl ten samý chlapík, co okradl Evropskou unii o padesát míčů, jež prý teď bude sanovat státní rozpočet. A část zákona o EET mezitím jeden brněnský soud prohlásil za protiústavní. I to nám je vlastně jedno.

Jestli tedy on ten končící rok nebyl vlastně rokem, kdy nám bylo všechno stále více jedno. Jestlipak se mentálně neposouváme zpět směrem k normalizaci, kde lid drží hubu a krok a papalášové si s pomocí hrstky nohsledů dělají, co chtějí. A pak nám pomocí sebou vlastněných sdělovacích prostředků vysvětlí. Asi nejsme dostatečně vzdělaní k tomu, abychom dokázali stále méně přehledný svět chápat. A asi to o sobě i víme. A protože nám je z vlastní omezenosti trochu trapně, jsme sklonější k rychlým a jednoduchým soudům, aby si náhodou nikdo nevšiml, že nemáme páru, o čem je řeč. Místo debat na sebe pořváváme. Místo přirozených pochyb a nekončícímu hledání pravdy přijímáme za své nejobskurnějšími zdroji servírovaná dogmata. Nezřídka podávaná na uchlastanému buranismu Milošově, či špatně hrané, leč bravurně režírované lidovosti Andrejově. Lidový fízl Andrej, který se, když se nikdo nedívá, lidu nepokrytě posmívá. I proto, že ví, že v normalizaci jsou jakékoli hodnoty, integrita, pravidla, společenský konsensus atd. většině totálně ukradené. Tak ahoj lidi, sorry jako, máme smůlu. Kunda sem, kunda tam. Ale bude lépe.