Dokola

Uprostřed Erbilu stojí šesttisícletstará Citadella a samotné město je uspořádáno do několika kružnic, které se nazývají (či přezdívají) dle vlastní šířky. Dvacetimetrová ulice se zove Barzany. Nad ní je Šedesátimetrová, s velkým Š, protože se tak i oficiálně jmenuje, i když si říká i Kurdistánská. Dál od centra je pak čtyřicetimetrová, aneb Gulan, pak stometrová Qazi Muhammad a nakonec Stodvacetimetrová taky s velkým, i když se nejedná vlastně ani o čtvrtkužnici. Nebyl by to Blízký východ, aby nebyla čtyřicítka mezi šedesátkou a stovkou, aneb logiku nečekejme a nehledejme. I to ježdění kolem dokola nějak k tomuto regionu asi patří.

Během posledních dvou dní jsem dal dva okruhy na Šedesátce. Stovkou zas jezdím do práce a z práce. Stovkou tedy jezdím osmdesát, protože jako obezřetný řidič dodržuji pravidla silničního provozu. Aspoň že na Šedesátce je povolená šedesátka a koneckonců stodesítka na Stodvacítce též není ůplně mimo.

Možná i onen krouživý pohyb po Erbilu byl důvodem, proč mi přijde, že mé nové pracovní prostředí je jakýmsi neustálým honěním se dokola. Respektive si připadám jako bych zastavoval v kruzích se motající kolegy a nenápadně i nápadně jim naznačoval, že je třeba se společně vydat jiným směrem, a pokud možno více méně rovně. Je to zábava a půjde to, i když ztuha a bolestivě. Ale zatím mě fakt baví. Ač se možná trochu bojím, aby mě krouživé pohyby nevcucly a já sám se nezačal motat kolem dokola.

Uprostřed Erbilu stojí šesttisícletstará Citadella a samotné město je uspořádáno do několika kružnic, které...

P.S. Koukám, jak jsou ty kružnice krásně šišaté, asi jako když jsem si v první třídě zapomněl doma kružítko a pokusil se paní učitelku obalamutit, když jsem vysmahl kružnice od sedmileté ruky. Dostal jsem, jak jinak, kouli. První v životě.