Hajlendr hadr

Nechce se mi šermovat, ale můj soupeř pořád vyzývavě nadzdvíhává můj meč svým. Že prý mě vyzval na souboj. Poštou. Já mu oponuji, že jsme ve čtrnáctém století a pošta dosud neexistuje. Ale od mě ignoruje a dál mi neodbytně ťuká do meče řka, že je můj problém, že si nevybírám schránku. Prý je i můj problém, že ho neznám. Všechno prý mám v poště. Neexistující. Zvednu meč, odvrátím mdlý útok, a ruka mi spadne na zem. Přece mi nemohl poslat nic poštou, když pošta ještě neexistuje. Ale což, logiku nehledej. Navíc se nezdá, že by to byl nějaký velký šermíř, tak pojďme na to.

Z radosti, že si po dlouhé době vybavuji souvislou část snu, jsem se nemohl nepodělit.