Žvanící mlátička

Sněmovna odhlasovala nevydání poslance Ondráčka k trestnímu stíhání za to, že si vymýšlel a zveřejňoval lži o prezidentském kandidátovi Horáčkovi. I když jsou české zákony proti haně divné, asi mi je sympatické, že se Horáček z principu ohradil proti blábolení ústavního činitele. Tím spíš, že jde o mlátičku z esenbé s kreditem, jenž by soudnému člověku dovoloval pouze prolézat kanálama. U nás ne, u nás takový lidský póvl volíme do Poslanecké sněmovny.

Ať už si o konkrétních českých zákonech myslím cokoli, přijde mi strašidelné, že čeští poslanci, nikoli orgány činné v trestném řízení, rozhodují o tom, zda kdosi má či nemá být za cosi stíhán. Za cosi, co nemá nic společného s výkonem jeho poslaneckého mandátu. Ať už je to žvanící mlátička, nebo kradnoucí premiér.

Zaujaly mě komentáře politiků, kteří hlasovali proti Ondráčkovu vydání. Nikoli s podivem se primárně jedná o politiky stran, které si s demokracií dávno vytírají řiť. I ty tedy volíme do PSP. A stále více, zdá se. Vesměs se komentáře týkaly skutečnosti, že coby politicky exponovaná osoba by měl mít Horáček tvrdší krunýř. Ironie doby, kdy autokrati a hochštapleři hájí svobodu vyjadřování, zatímco zoufalí demokraté, válcováni ze všech stran politickou lůzou, hledají jakýkoli klacek, kterým by se po lůze ohnali.

Alespoň ale víme, že můžeme o politicky exponovaných osobách vymýšlet úplně cokoli, nejlépe co nejhlasitěji. Zeman žere děti. Pitomio je zoofil s úchylkou na andulky. Poslanec Grospič je sériový vrah.