Písmena

Několikrát do roka mě napadne zabrouzdat si netem, abych se podíval na mně neznámé zajímavé občanskospolečenské projekty a mohl si říct, že dokud se různí lidé v mém rodném okolí angažují nad rámec vlastních materiálních tužeb a potřeb, je vlastně vše, jak má být. Občas z toho vyplyne pár stovek pro zajímavý projekt, jakási osobní, většinou anonymní odměna pro ty, co se snaží, aniž by museli. Napadlo mě si zabrouzdat i jeden dlouhý večer v zemi, ve které nesmím veřejně říct, že jsem.

Postup mám dávno nacvičený: web – trocha z historie a současnosti organizace – přehled kdo je kdo – poslední výroční zpráva. Tentokrát jsem ale dlouho nevydržel, protože se mi udělaly mžitky před očima. Ne že bych neznal, ale více než obvykle mě vykolejilo, nakolik jsou u nás lidé pomatení vysokoškolskými tituly. Jak si každý musí před jméno či za jméno napsat alespoň pár písmenek (čím více tím lépe), jinak by mu / jí asi shnilo a odpadlo pravé ucho. Jako by dosažení vysokoškolského titulu samo o sobě znamenalo cokoli více, než to, že dotyčný/á strávil/a více času ve formálním vzdělávacím procesu.

Ředitelka jedné neziskovky si říká Mgr. et Mgr. a začíná vlastní profil oznámením, že vystudovala dvě vysoké školy zároveň. V jiné neziskovce je zas provozním manažerem Bc. Ve vedení jiné jsou zas údajně PhDr., Mgr. PhD., PhDr., Mgr., Mgr. a Ing. Blimey!

Asi před osmi lety jsem tu popsal oblíbenou historku z jedné banky. Od té doby jsem si v telefonu zaznamenal jediný vysokoškolský titul před jménem kamaráda, který vloni odpromoval s inženýrským titulem a letos mu bude pade. Nikoli proto, že by mu titul dodal na kráse, moudrosti, mužnosti, majetku či morálce. Dávno se jedná o ztracený případ. Ale z úcty ba obdivu, že dokázal obětovat leta víkendů ke splnění nesnadného cíle.

Jinak mě ale shluky písmen děsí a připomínají, jak nesebevědomě se máme. Naštěstí jsem nakonec zabrouzdal na www.sazimestromy.cz, kde si na písmenka nehrají. Asi znamení.