Při pohledu na exponenciální křivku nárůstu nově nakažených jsem minulý pátek zavrávoral. Nejen proto, že si pamatuji, jak exponencialita funguje. Třeba i nad tím, že se nadále chodí hromadně do hospod a konají různé veřejné a kulturní akce. Místo toho, abychom se kolektivně začali chovat odpovědně a omezili se ve vlastních radovánkách, jako bychom potřebovali uloupit kousek té svobody, než se zase zavře. Protože jsme věděli, že uzávěra je nevyhnutelná. Tak rychle, rychle ještě a raději rozebírejme, jak moc to vlastně ten Bureš a spol. nezvládli. A kolik mrtvých navíc nás to asi bude stát. Apropos střízlivé odhady hovoří teď o dvou set tisících nakažených a dvou tisících mrtvých v přímém následku k Burešově liknavosti zavést přísnější pravidla do komunálních voleb. Prý dobře věděl.
Na jaře mi chviličku trvalo, než jsem překousl netransparentní, arogantní vládní rozhodování s idiotským důrazem na sebeprezentaci, a začal sledovat, jak zavedená opatření chrání naše zdravotnictví. O nic jiného nešlo, jak záhy mnozí pochopili a jali se významně poučovat druhé o nutnosti zplošťování křivek atp. I když byl brutální nedostatek oficiálních dat. Nakonec zafungovalo skvěle, na rozdíl od následné potřebné pomoci ekonomicky pochroumaným v následku uzávěr.
Teď jsme data měli (a je to dobře) a viděli na nich, jak se vše zdárně řítí do řiti, zatímco vláda debatovala, jestli zavřít hospody od deseti nebo od čtvrt na jedenáct. Kdosi popsal jako jízdu vysokou rychlostí proti velmi dobře viditelné zdi, při které se debatuje, jak moc je třeba přibrzdit. Místo toho, aby se na brzdu šláplo vší silou. Jako by vládě došly baterky a dostala se mimo realitu. Nebo ji paralyzovalo zjištění, kam vše spěje. Nebo opravdu funguje pouze na základě vrtochů svého vůdce, který, jak víme, raději poslouchá pýáristy než odborníky.
Zatímco si Burešovi Goebbelsové zdánlivě nevědí rady, jak zaonačit tak, aby z toho jejich náčelník vyšel jako vítěz. Což by snad s dávkou erárních peněz největším rýpalům nemělo být zas tak složité. Anebo je erárních peněz líto. Burešovi navíc nevyšel trik s výměnou ministra a sám se teď spíše schovává za záda nového plukovníka. A nesouvisle blábolí, jako by bojoval s ochrnutím mozku. Jako by paralýza vlády vedla k paralýze diktátora. Nebo spíš naopak.
A mezitím dochází k mnohem závažnější paralýze našeho zdravotnictví, a to mnohem rychleji, než si kdo dokázal představit. Komu nedošlo, když se okovidila má obvoďačka se setřičkou, musel pochopit ve chvíli, kdy firma vlastníci řadu nemocnic u nás v kraji, veřejně žádá občany o pomoc. Až se vrátím do ČR, v rámci vzájemných potřeb a možností se asi zapojím. Snad mě to taky neparalyzuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat