Zatímco v Americe se nadále počítají hlasy, v Rusku si připomínají sto třetí výročí výstřelu z Aurory. Náhoda? Nemyslím.
Dobrá tedy. Chtěl jsem psát o Aurorách a výročích, ale americké volby jsou možná zajímavější. I když mi nepřijde důležité hlásit se o slovo v debatě, které všichni rozumí a mají jasno. Jako vlastně u každé dnešní debaty. Čím vyhraněněji, tím lépe. Samozřejmě doufám, že šílený conman z Bílého domu zmizí a že v USA bude první ženská vicepresidentka, ale to neovlivním.
Je mimo jakoukoli pochybu, že stávající prezident a jeho partaj dlouhodobě usilovali o narušení řádného průběhu voleb. Například dobře dávno věděli, že významně více demokratů než republikánů hlasuje poštou, a proto je třeba neustále zpochybňovat legitimitu poštovního hlasování. Došlo též na vyměnu šéfa pošty, omezení poštovních kapacit, ba neschválení jejich rozpočtu, který právě kvůli volbám žádal více prostředků. Republikáni zároveď dlouhodobě posilovali různé soudy, včetně na poslední chvíli toho nejvyššího. Vlastně je toho spousta, co červení vymysleli, aby posunuli výsledek voleb vlastním směrem, takže se nedivme jejich zklamání, pokud nakonec dopadne jinak.
Zatímco se asi většina Evropanů dokola podivuje podpoře, kterou dokáže oranžový exot získat, když je přeci nadmíru jasné, že je to profesionální podvodník a lhář s íkvé tykve. Jenže… Podobnosti s naší malou banánovkou čistě náhodné.
- Demokraté sami sebe vmanévrovali do pozice moralizujících lepšolidí, kteří umí
promptně vyjádřit své rozhořčení nad spoustou věcí, co Trump a jeho parta
dělají, ale jinak jim není příliš rozumět;
- Z jakéhosi bizarního (čti: fundraisingového) důvodu vybrali demokraté snad
druhého nejstaršího prezidentského kandidáta v historii zeměkoule.
Mugabeho nikdo hned tak nepřekoná;
- Žijeme v sociálně ekonomických bublinách i proto, že nám vadí, když se nám kdosi snaží vnucovat, co a jak si máme myslet. Právě moralističtí městští liberálové jsou na vnucování experti. Komu je sympatický někdo, kdo ho neustále poučuje, ať se přihlásí;
- Pro Trumpa a spol. nebylo obtížné vytvořit v demokratech obraz ňůjorské kavárny, která se jen vytahuje, ale vlastně ničemu, a hlavně nikomu nerozumí – a zároveň je neustále trollit, aby se dál rozčilovali a moralizovali, a tím pádem dávali za pravdu Trumpovi a spol., že se jedná jen o ňůjorskou kavárnu, která se jen vytahuje atakdále;
- Kdosi jiný již popsal, že následkem zdánlivého nebo opravdového demokratského
elitářství je příklon nejchudších vrstev k republikánům, protože mluví
jejich jazykem. A co na tom, že velká část republikánských rozhodnutí chudým
bere a bohatým přidává. Slavné a otřepané „help me feel important“ funguje vždy
a všude;
- Na rozdíl od svch předchůdců strávil Trump celé své funkční období v módu volební kampaně na mítincích, kde na sebe nechal "sáhnout" desetitisíce obyčejných everymenů - dotkout se, byť symbolicky, hvězdy, ba vlastního presidenta, je jistě jedním z největších životních zážitků;
- I když je počet amerických občanů, kteří vlastní cestovní pas, vyšší než často
opakovaných 10% (což prý bylo v roce 1994), pořád většina necestuje za hranice
a různé americké mezinárodní závazky je nezajímají. „America First“ je geniální
slogan, který v USA náramně rezonuje, stejně jako obviňování kohokoli
cizího z vlastních problémů;
- Stejně tak funguje neustálé porušování nejrůznějších pravidel, jež většině
svobodomyslných tak trochu imponuje. V každém je maličko anarchie a nevůle
k obecným pravidlům a Trump jen demonstruje, že nedodržovat pravidla, je vlastně tak nějak pořádku (nikdo není dokonalý!),
zvlášť když tak dělá chlapík od vedle, co si na nic nehraje;
- Republikánům se dlouhodobě daří zobrazovat demokraty jako nesvobodymilovné komunistické nebezpečí a demokraté s tím neumějí pracovat. Američané tedy často nevolí Trumpa samého, jen mají strach z (ne)demokratické alternativy. A co na tom, že je to právě Trump a jeho partaj, kdo zásadně omezuje a oslabuje demokratické instituce;
- Nakonec totiž není důležité, co kdo dělá, ale jak o svém konání komunikuje,
jak dávno víme. Někdo informace má, jiný informace potřebuje; jeden komunikuje
dle pravidel, druhý má tendenci urážet a pokřikovat. Amerika tak nějak poprvé zažívá
situaci, že kdo uráží a pokřikuje, má zároveň informace, jež jiné potřebují.
Což zásadně leč asi nezvratně posouvalo hranice normálna.
A mnoho dalších. Zároveň je asi dobré připomínat, že americký volební systém je bizarní a výsledky často nevyjadřují většinové mínění. I když Trump může připadat jako absolutní idiot, neznamená to, že ho volí pouze idioti. Naopak myslet si to z nás snadno dělá elitářské, moralizující (teplické) kavárníky.
Žádné komentáře:
Okomentovat