Ruská média v polovině října zveřejnila tuto zprávu: před několika dny byl u obce Komsomolskoje, ležící asi 30 kilometrů jižně od čečenského hlavního města Grozného, federálními vojsky zabit Movsar Sulejmenov. Ovšem zpráva se nepotvrdila. O jedenáct dní později se Movsarova tvář objevila v médiích, když spolu s dalšími Čečenci obsadil Dubrovku, moskevské dějiště muzikálu Nord-Ost, kde se v tu dobu nacházelo přes osm set osob. Movsar Sulejmenov se na týden stal patrně nejslavnějším Čečencem.
Nikdo mu nevelel
Od loňské smrti svého blízkého příbuzného Arbiho Barajeva velel Movsar polovojenské skupině, která operovala v Grozném a blízkém okolí. Skupina pracovala nezávisle, nepřijímala rozkazy od polního velitele Šamila Basajeva ani od čečenského prezidenta Aslana Maschadova. Movsara neviděli ani v Grozném, ani v Argunu, kde měl údajně trvalé bydliště, ani v Jermolovce, kde Barajevové bydlívali dlouhou dobu - neviděli ho od jeho "smrti" až do moskevského teroristického útoku. Během posledního roku se přitom informace o Sulejmenově smrti v ruských médiích objevila alespoň dvakrát. Na otázku, jak mohl vstát z mrtvých a objevit se v plné zbroji v Moskvě, zatím nikdo neodpověděl. Mnozí Čečenci pochybují, že teroristé v Moskvě jednali z vlastní iniciativy či na příkaz některého z představitelů čečenského odboje. Celý zásah byl prý režírován ruskými tajnými službami. Převládá obava z dalších kroků a rozhořčení nad protičečenskou mediální kampaní, která značně zesílila. "Podle toho, co si ti kluci mezi sebou říkali čečensky, bylo jasné, že nevědí, co mají dělat. Na záběrech, které ukazovala ruská televize, se jeden druhého dokonce ptali, proč tam vlastně jsou," říká Achmed Gakajev, bývalý profesor grozněnského naftového institutu. Jeho názor na budoucí vývoj je jednoznačný. "Jen počkejte, jak nyní porostou výdaje na protiteroristické operace, armádu, tajné služby a zbraně vůbec. Z Ruska se stává tuhý policejní stát. Na život nás Čečenců to sice stěží bude mít vliv, protože o mnoho horší to být nemůže. Ale Rusové nic netuší, prostě tleskají Putinovi. Jen jestli nezačal svou prezidentskou kampaň příliš brzy," dodává bývalý profesor. Gakajev nepochybuje o tom, kdo za vším stojí. "Jednou tajný agent, navždy tajný agent, postupy jsou stejné a Putin už několikrát ukázal, že mu žádné metody nejsou cizí," říká a tajemně se usmívá.
Začistky
Situace v Čečensku se po moskevském teroristickém útoku zatím nezměnila, napětí však sílí stejně jako nejistota z možných reakcí obou stran. Očekávají se odvetné akce za smrt "moskevských" Čečenců i provokace ze strany ruských tajných služeb. Na silnicích se pohybuje více vojenské techniky, na kontrolních stanovištích se zostřily prověrky dokumentů. V Grozném a několika obcích grozněnského okresu probíhají vojenské operace, nechvalně známé "začistky". V uprchlickém táboře v sousedním Ingušsku žije už dva roky čečenský učitel Jusup se svou rodinou. "Řekněte mi, jaký je rozdíl mezi držením rukojmích v divadle a začistkou?" ptá se. "Rusové obklíčí vesnici na deset, dvacet dní a můžou si tam dělat, co chtějí. Ven ani dovnitř nikoho nepouštějí. Kradou, vraždí, zapalují domy a nakonec beztrestně odjedou. Teprve potom se dozvíte, že bylo zabito dvacet lidí. Ruská média však zveřejní informaci o dopadení tří teroristů. Nyní už druhý den probíhá začist-ka v Čečen Aulu a nikdo neví, jak dlouho bude pokračovat. Podle některých zpráv tam už je šest obětí," říká tento muž.
Patrony pro děti
Jusup se bojí. Kolem velkých stanových táborů v Ingušsku byla rozmístěna ruská armáda, která prověřuje všechny osoby pohybující se po přístupových cestách. Do lágrů zatím vojáci nevstoupili, ale běženci začali organizovat noční hlídky, protože mají strach z ruských provokací. Napětí sílí. Někteří vojáci rozdávají dětem před tábory patrony a uprchlíci se zlobí, že děti dárek přinesou domů a za nimi přijde armáda a obviní je z přechovávání zbraní. Představitelé OSN a humanitárních organizací se obávají, že Moskva využije situace a světové podpory své rázné politiky k tomu, aby příliš viditelné stanové uprchlické tábory vyprázdnila. Už tam zavítali zástupci promoskevské čečenské civilní správy, aby uprchlíky přemluvili k návratu. "Po Grozném se mi stýská, už jsem tam dva roky nebyl, ale domů se teď vrátit nemůžu a nechci. Situace je příliš nebezpečná," říká Jusup. Na otázku, co bude dělat, jestli úřady svou hrozbu splní a opravdu začnou stanové tábory rušit, krčí rameny. "Přežil jsem bomby, přežiji i teď. Jen aby se nic nestalo dětem."
Lejla Chadžijeva
Autorka je spolupracovnicí Respektu.
Žádné komentáře:
Okomentovat