Když se na Blízkém východě začali shromažďovat a bouřit mladí narkomané a bin-ladenisté, kdosi bakuským vládcům pošeptal, že nejlepším způsobem, jak předejít podobnému vývoji událostí v Ázerbajdžánu, je ukázat národu, že chtějí zatočit s největším společenským nešvarem zvaným korupce. Korupce v ázerbajdžánském kaspicko-ropném rozměru je nepopsatelná, dokud člověk nezažije. Já se časem uchýlil ke srovnání, že válečné a poválečné Čečensko, kde cokoli bylo za nevelký obnos možné (píše hrdý majitel platného - nikdy nepoužitého - čečenského řidičského oprávnění, doktorát z práv mi jako narozeninový dárek přišel přeci jen příliš), bylo mateřskou školou oproti ázerbajdžánskému postgraduálu, kdy vám úmyslně vyrobí špatné potvrzení o bezinfekčnosti, aby ho mohli za další peníz opravit. Ještě že se na severu Afriky dost fetuje a vládci ohňové země se mají čeho bát a jali se korupci kosit. Po svém.
Nejprve mi kamarádi, pracující ve (polo)státních (a polorodinných) ropných podnicích, hlásili shromážďování pracujících, při kterých jim vypasené šéfstvo vysvětlovalo, proč a jak korupce škodí. Následně se nestačili divit, když po nich ve styku s úřady nikdo nic nechtěl a na obvyklou otázku „tak kolik jsem dlužen“ následovalo smutné kývnutí směrem k vyvěšenému oficiálnímu ceníku. Registrace importovaných automobilů prý za poslední dva měsíce stoupla o pětinásobek. A všichni se večer modlí, kéž by blízkovýchodní rebélie pokračovaly dostatečně dlouho na to, aby se nikomu nechtělo vracet zpět do bakšišistánské kleptokracie.
Jediný, kdo si stěžuje, jsou majitelé luxusních obchodů a různých zkrášlovacích center, kterým významně klesly tržby. Ropná šlechta se bojí propagovat vlastní bohatství a přestala utrácet. Nu budiž. Bez toho se též obejdeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat