Zlobiví rodiče

Slovutné ministerstvo školství prý už na podzim začne testovat smlouvy s rodiči dětí s kázeňskými problémy, dle kterých si například rodič bude muset vyzvednout ze školy zlobivé dítě, které personál nemůže (či nechce?) zvládnout. Protože mám apriori odpor k sankčním řešením rodinných, společenských, ba mezinárodnch problémů, maličko jsem při čtení zpráv nadskočil (naštěstí v Oslo zemětřesení neznají, takže žádná panika), protože se mi vybavilo množství situací, jak asi bude uvedený paragraf naplňován v praxi. Je život na Marsu, není život na Marsu, mmm, už vím, proč není, všichni Marťani jsou na MŠMT.

Navrhovaný text smlouvy neznám, takže si jen domýšlím, jaké asi budou sankce při nenaplnění (nevyzvednutí zlobivého děcka). Zákaz vstupu do školy, vyloučení z kolektivu, přeřazení do zvláštní školy (ano, vím, že přejmenovali), sám bych navrhoval vyloučit ze vzdělávacího procesu: Zlobí, znamená že se nechce učit, tak proč to těm dětem cpát, dyk máme demogracii a demogracie je i pro děti, které si v tomto případě vybralo „nechci se učit.“ To už by byl ale zas ten Ázerbajdžán, kde se na dotaz, jak je možné, že prezidentovy děti vlastní nemovitost v Dubaji za desítky miliónů dolarů, dostalo Washington Post odpovědi, že Ázerbajdžán je demokracie a každý, dokonce i děti, může vlastnit, co chce.

Napadá mě i přirovnání s Gruzií, kde se vzdělávací strategie, je-li jaká, též soustřeďuje na následky, nikoli příčiny problémů. Gruzínské ministerstvo školství řeší problém rostoucího násilí na školách instalací kamer a civilních policajtů (absolventi policejní akademie zaměstnaní školstvím) bez jakýchkoli pokusů řešit příčiny problému. Poslat zlobící děcko ze školy je řešením podobným, takže proč se neinspirovat a rovnou i u nás nenabrat policajty a nenakoupit kamery. Ha, možná jsem nakonec pochopil, why on earth se ABL (pardon: VV) dostala do vlády.

Nevím, jestli lze předpokládat, že většina nezvládnutelných dětí vyšla z obtížných rodinných podmínek, kde se jim rodiče nemohou či nechtějí řádně věnovat. V každém případě považuji za nebezpečné, ba zákeřné, že se ministerský návrh odívá do blahých záměrů zvýšení zájmu rodičů o vzdělání potomků, anžto ani za třicet chilských per neuvěřím, že si na ministerstvu kdokoli opravdu myslí, že podpisem smlouvy se rodičovský zájem zvýší. Jestli se cokoli zvýší, bude to množství fyzických trestů dětem, pravděpodobně i množství dětí, které postupem času do školy, která je nechce a jen prudí rodiče, přestanou docházet. Smyslem rodičovského kontraktu je legitimizace radikálních posupů vůči dětem, které jsou v tom vesměs nevinně. Že se maskuje za blahý záměr zvýšit rodičovský zájem, je přinejmenším podezřelé.

Ještě že to tady nikdo nečte, jinak by se na mě určitě navalily výtky, že nechápu jak je to se zlobivými dětmi obtížné pro učitele, jak jeden harant dokáže narušit vzdělávací proces pro ostatních děti atd. Raději tedy podotknu, že podobné výtky nejsou místné, protože nenamítám, ba se ani nezamýšlím nad kázní ve školách, ani nepodporuji anarchii ve třídě. Navrhované řešení mě nicméně leká, a to mj. proto, že neřeší příčiny, jen se pokouší dosti nemotorně odstraňovat následky, což potažmo může příčiny dále prohlubovat, případně ohrozit jejich řešení, které často škola může (ba měla by) poskytnout.

Abych ale nezněl jen jako kverulant a přišel s nějakým protinávrhem. Navrhuji vybavit školy plejstejšnama, jejíž vzdělávací hodnota (postřeh, strategie, často základy angličtiny atd.) je neoddiskutovatelná, a každé neuklidnitelné děcko bych vyhodil ze třídy, ať si jde hrát. A každého učitele bych hodnotil podle toho, kolik dětí udělá vše pro to, aby mohly jít na plejstejšna. A kohokoli napadlo uzavírat smlouvy o trestání zlobivých dětí za jejich nekompetentní rodiče bych poslal zpět na Mars.