Čistit zuby nepomáhá (i když možná?)

Odporná psyhologie. Viděl a slyšel jsem spoustu výbuchů, i několik vražd, ale když se natolik přiblíží k milým, známým a nečekaným místům, zůstává rozum stát. Policie zatkla dvaatřicetiletého Nora, Anderse Behringa Breivika, který dle předběžných informací může stát za bombou ve vládní čtvrti i masakrem na letním táboře. Xichtokniha už má téměř sto různých skupin se jménem norského maniaka. Mezi nimi i několik na jeho podporu. A čistit zuby nepomáhá.

Při poslechu NRK si silněji a silněji uvědomuji, proč mám k Norsku tak obrovský respekt. Ať už mluví premiér, ministr, šéf policie, novinář, sociolog, děcko, které přežilo masakr na táboře mladých socialistů, nebo kolemjdoucí, je cítit spousta síly a odhodlání se z tohohle průseru společně vysekat. Ani jeden politik se nesnaží zbavit odpovědnosti, či ukazovat prstem na jiné. Kompetentní a silní lídři (chtěl jsem napsat vůdci, ale to mi zavání), jejichž jediným společným zájmem je pomoci zemi překonat národní tragedii. Profesionálové skrz na skrz, jejichž emoce nejsou ani trošku kašírované, stejně jako to odhodlání, které jednoznačně říká: "I have a job to do here," jehož (of the job-to-do) součástí je i poskytovat co nejvíce informací veřejnosti. Ve všech rozhovorech přímo či nepřímo zaznívá otázka, nakolik se Norsko následkem terorismu změní. Doufám, že málo pokud vůbec, jakkoli se při dnešní depce zdá málo pravděpodobné. Firmitas, fortitudo, sapientia!