Sedm vteřin slávy

Koukám v transu na rozmlácenou ulici v takzvané vládní čtvrti v Oslo a připadá mi, jako by mi to bouchlo před barákem. I když po zastřepené ulici chodívám jen několikrát do roka – máme kancl za rohem, asi o padesát metrů dál.

Sleduji BBC, online televizi bulváru VG, který má kanceláře vedle epicentra bomby, a poslouchám norské rádio. Nestíhám se divit, kolik dementů volá do všech těchto médií, aby ve svých sedmi vteřinách slávy opakovali totéž a totéž (byla to rána, vymlátilo to okna atd.), a proč si tvůrci mediální reality myslí, že je lepší dát prostor dementům, než nezatěžovat už tak přetížené telefonní linky, díky čemuž by se třeba více lidí dovolalo dříve svým blízkým, aby je ujistili, že jsou v pořádku.

Je to všechno nějak smutný, tohleto.