Ekonomický růst

Tak nám na placu přistála další perlu na téma Ema má maso, óóó my se máme. Prý velmi optimistický výhled na gruzínskou ekonomiku, protože zahraniční investoři začínají utíkat z tradičních a hledat nová loviště. Koneckonců jsme si o sobě před měsícem totéž přečetli v českých sdělovacích prostředcích, no tak to asi bude pravda, ne, když to píšou v EU. Neříkáme nic nového: „Zatímco jiné země snižují odhady vlastního ekonomického růstu, Gruzie ho zvýšila v očekávání letošních sedmi procent.“ Jak že to říkal klasik? „Jsou chvíle, kdy by se optimisté měli co?“ Podobnost s Cimrmanovými hrami čistě náhodná. A na zahraničních ambasádách v Tbilisi jen mlčky kroutí krky, jak umně země lavíruje na pokraji krachu, využívajíc zahraničních humanitárních a rozvojových podpor, stále významných hybatelů „ekonomického růstu,“ k zalátání rozpočtových děr (prý i ke splacení dluhů). Zatímco ekonomická nejistota gruzínských domácností astrononicky stoupá - až tři čtvrtiny obyvatel se považují za nezaměstnané, tj. bez stálého, jistého, dlouhodobého příjmu - vladař jásá, jak je všem dobře. No tak to mu asi zahrajeme písničku, ne?