V hotelu

S kongresovou turistikou jsem začal hodně mlád, bude to už bratru patnáct let, co jsem se jel poprvé zavřít na několik dní do zahraničního hotelu. Naštěstí nás pořadatelé tenkrát alespoň trochu povozili po Florencii, takže jsem mohl mít pocit, že jsem alespoň něco viděl. Večeři v Uffizi, pořádanou tehdejším presidentem Scalfarem, si pamatuju dodnes. Od té doby jsem si Florencii důkladně prohlédl několikrát a naposled tam na Náměstí Republiky oslavil vstup do letošního roku.

Teď sedím v nairobském hotelu Fairview, podruhé za poslední tři roky. Jednání právě skončilo a začínají individuální schůzky. Tak každý den od rána do večera. Maximálně po večeři stihneme zajít do hotelového baru a pokračovat v klábosení nad pintou Tuskeru. Minule jsem po pár dnech v Nairobi vyrazil na safari, letos ani ťuk. Hotel. Navíc se po vstupu keňské armády do sousedního Somálska očekávají možné teroristické útoky od islamistů z Al-Šabábu, takže vycházet se neradí. Bylo nám vysvětleno společně s objasněním způsobů evakuace, kdyby někdo přišel do blízkosti izraelské ambasády, co je přes ulici. Restaurace ve městě jsou off-limits, jak se s oblibou říká. Zajímavé, jak je vše relativní. V Kábulu něco bouchá jednou týdně a do expatských hospod se vesele chodí. Naštěstí jsem žádné výlety tentokrát neplánoval a pár tuskerů v baru s oblíbenými kolegy, které vidím párkrát do roka, též není k zahození. Jdu na to.