Zprávu o sobotním skonu Cesariy Evora jsem přidal na seznam z rána, netuše, že bomba teprve přijde. Nebudu tu psát o tom, jak moc jsem si Václava Havla vážil a jak moc je mi smutno z toho, že už mezi námi není. Jestliže se říká, že Češi mají v krvi neúctu k jakékoli autoritě, já se v ní považuji za přeborníka. Možná proto i ten smutek - spjat s vědomím, že zemřel poslední politik, který ho mohl vyvolat. Konec éry, která mi přinesla svobodu. Malý velký muž, který, jak se nakonec ukázalo, vzal s sebou na onen svět jenoho z posledních světových diktátorů. Samozřejmě, že každý skončil jinde.
Psal jsem si seznam a zoufal si, že byl ten rok nějaký neslaný a nemastný, téměř nehodný zapamatování. Končí opravdu hodně divně.
