Seznam

Napadlo mě nedávno, že si každý rok zesumíruji, o čem byl, apak se po nějaké době zkoušet, jestli ještě rozumím všemu, co jsem měl na mysli. Napsal jsem si seznam, který jsem sem pověsil v sobotu s tím, že se mi letos vlastně nestalo nic zvláštního. Dokonce jsem přidal i položku o tom, že jsem letos neměl řízek, kterou jsem po přečtení novin umazal.

Zprávu o sobotním skonu Cesariy Evora jsem přidal na seznam z rána, netuše, že bomba teprve přijde. Nebudu tu psát o tom, jak moc jsem si Václava Havla vážil a jak moc je mi smutno z toho, že už mezi námi není. Jestliže se říká, že Češi mají v krvi neúctu k jakékoli autoritě, já se v ní považuji za přeborníka. Možná proto i ten smutek - spjat s vědomím, že zemřel poslední politik, který ho mohl vyvolat. Konec éry, která mi přinesla svobodu. Malý velký muž, který, jak se nakonec ukázalo, vzal s sebou na onen svět jenoho z posledních světových diktátorů. Samozřejmě, že každý skončil jinde.

Psal jsem si seznam a zoufal si, že byl ten rok nějaký neslaný a nemastný, téměř nehodný zapamatování. Končí opravdu hodně divně.