Do Nového roku

Byl jsem párkrát na pár dní v Čechách a hle co mě zaujalo. Pražští taxikáři, kteří si stále bez špetky ostychu naučtují trojnásobek legální ceny a pak se jen na šokované turisty trapně usmívají (nebyl jsem to já, don’t worry). V lepším případě. Návrh na pojmenování špinavého, chaotického letiště, kde se na vás nikdo neusměje, po zesnulém presidentovi poté, co jsem strávil téměř hodinu čekáním na bezpečnostní rám v hordě více než sta spolucestujících, kde se žádný ze zaměstnanců ani náznakem nepokusil řídit dopravu, případně zapnout doplňující bezpečnostní rám. A taky vrchní, co si automaticky nechávají dýško, a dál se tváří, jako by nedostali zaplaceno vůbec. Parchantí nám to nějak, parchantí, a my se tomu snadno poddáváme, nasíráme a, dle z ověřených precedentů z jiných krajin nám hrozí, že začneme parchantit taky. Takže se nedejme a nenechme si srát na hlavy. Na debilní politiky málokdo dosáhne, ale začněme třeba tím, že pražským taxikářům budeme za naše služby a sortiment též účtovat trojnásobek. Neměli by s tím mít problém.

Taky mě zaujalo pár parádních pařeb s pár parádními lidmi, kterých je pořád hodně, takže si vůbec nezoufám.