Když Rusko po srpnové válce roku 2008 uznalo nezávislost Abcházie a Jížní Osetii, asi v Kremlu nečekali, že tři roky poté se k podobnému kroku přidá jen Veneuzuela, Nikaragua, Nauru, Tuvalu a Vanuatu. Že se nepodařilo ukecat či podplatit další, asi nevejde mezi největší úspěchy moskevské diplomacie. Jo, jo, podplatit – na Nauru, Tuvalu i Vanuatu putovala nemalá humanitární peněžní pomoc z Ruska, konkrétní částku 50 miliónů dolarů jsem zahlédl jen v souvislosti s prvně jmenovanou zemí. Padesát miliónů pro necelých deset tisíc obyvatel dělá... pět tisíc na hlavu. Nuót bjéd, jak říká bývalý a budoucí president. Kolik asi dostali ostatní? Rok před uznáním A a JO dostalo Tuvalu od Gruzie dvanáct tisíc doláčů údajně na nákup lékařského vybavení v USA. Zhruba tisícovka na hlavu. Rusko nicméně samozřejmě přeplatilo snadno, zvlášť když je na potápějícím se ostrově jen asi dvanáct tisíc lidí.
Není to tak dlouho, co začaly probleskávat zprávy o tom, že o uznání rebelujících provincií vážně uvažují i vojenští vládci Fidži. Dnes si čtu v novinách, že zvláštní delegace gruzínského Ministerstva školství dovezla Melanésanům 200 (slovy: dvěstě) netbuků - no to je tedy defétismus. Navíc v předvečer oficiální návštěvy ruského ministra zahraničí. Kolik netbuků asi přiveze on? Určitě bude potřebovat dost velký kufr, protože na rozdíl od výše zmíněných zemiček má Fidži obyvatel téměř milión.
Žádné komentáře:
Okomentovat