Ymunyta

Napsal jsem jednomu senátorovi, že nepřijít do práce, když se projednává změna Ústavy, navíc v tak citlivém bodě jako je doživotní imunita, je průser. Odpověděl, že píšu blbosti, protože většina senátorů v práci byla, jen vytáhli kartičku z hlasovacího zařízení, což je legitimní postoj při jakémkoli hlasování. Došlo mi, že psát si není příliš produktivní. Nevysvětlím, proč považuji vytahování kartiček ze zařízení za nevykonávání vlastních povinností (nebytí v práci), ať už je dotyčný v kantýně, v Estonsku, v lékarně či na konferenci. Proč mi vadí, že zvolení zástupci berou svou funkci jako politickou hru na moc, kde není třeba obhajovat vlastní názory, ba není třeba názor mít, natož se z jakýchkoli svých činů zodpovídat.

Zároveň přemítám, jaký postoj nepřítomnost při hlasování vlastně vyjadřuje. Nezájem? Pohrdání tématem, či politickým oponentem, který návrh předložil? Výsměch? Podporu menšinového názoru (což nedokážu logicky uchopit, protože se mi příčí s vnímáním zastupitelské demokracie coby "diktatury většiny", a tudíž jde opět o nezájem, výsměch, pohrdání atp.)? Neochotu (zbabělost) veřejně přiznat, že preferuji výsledek, se kterým se neztotožní většina mých voličů? Lenost? Arogancí, díky které nevidím důvod svůj názor před kolegy, natož voliči obhájit? Snad bych chápal jako způsob omezení usnášeníschopnosti v situacích, kdy se na program jednání dostala nějaká blbost, což je vždy možné, protože v demokratickém parlamentu nelze nedat slovo všem. Ani když v něm sedí extrémisté. Nechápu při projednávání takovýchto změn Ústavy v prostředí rostoucí nasranosti nad vyžraností a papalášstvím zvolených, jež krmí ještě více extrémismu nejhoršího zrna. Rád bych si nechal vysvětlit a tajně doufám, že racionální důvody existují, leč žádné mě zatím nenapadají.

X-kniha

Začínám mít problémy s xichtoknihou. Podobně jako většina vzdělaných Gruzínů jsem i já, nevzdělaný Čech, začal x-knihu používat k dohánění informací o dění ve světě, ve kterém se pohybují moji virtuální přátelé. Novinky mi vybírají vesměs velmi dobré, nicméně u některých se namanou takové komentáře, že by člověk škytal. Začínám dumat, jestli hlavním problémem našeho Mindrákova náhodou namísto zkorumpovaných politických negramotů není sám lid, an nedokáže pochopit jednoduchý novinový článek, než jeho autora nechutně urazí. Porozumění psanému textu bych řadil mezi základní požadavky na jakýkoli vzdělávací systém (před kotoulem, větným rozborem, velkou násobilkou atd.). Ten náš, zdá se, chrlí neúměrně převelké procento negramotů.

Václavák

Mám zrovna období, kdy příliš nestíhám sledovat, co se děje ve světě, takže mě překvapilo, kolik lidí se svolalo o víkendu na Václavák. Tolik tam určitě nebylo od Nagana. Mám z toho rozpak, asi tomu davu nedokážu uvěřit. V čele partajní odboráři. Vzadu komančové a náckové, kteří si říkají dělníci. Z blbé nálady, za kterou si ve velkém můžeme jen my sami, se živí všelijaký póvl. A v přístích volbách to z těch údajných sto tisíců polovina zase hodí socanům či ptákům, čtyřicet procent extremistům různého zrna a zbytek se bude hrdě snažit, aby neblil z toho, že nemá v parlamentě díky supervolebnímu systému svého zástupce. Anebo je to jen tím, že nestíhám sledovat.

Jaro

Taková ta vůně, ze které se chce zakřičet a kterou mám zafixovanou se sobotním fotbálkem ve Šrámkovce. Jedna brána je strom s lavičkou, druhá sušička na prádlo, co starší kluci jen tak tak mohli při přehazce přeskočit. Vůně zablácených kolen. Senilním asi, Jarmilo, Hynku, Viléme, co je tohleto za flashback sakra? A na pivo taky není s kým jít.