Jsou chvíle

Moji čtyři kolegové jsou od včerejška nezvěstní. Kdosi zastřelil keňského řidiče a odvezl je z uprchlického tábora v Dadaabu do Somálska. Nejhorší bezpečnostní incident ve více než šedesátileté historii organizace. Zatímco příslovečných 72 hodin, které jsou prý v takových situacích nejdůležitější, neúprosně ubíhá, my všichni moc doufáme v brzké dobré zprávy.

Kdo jsme

V České republice je dle údajů z www.kdejsme.cz, jenž čerpá z vnitřního ministerstva, 331 osob s příjmením Kostohryz, Kostohryzová. Nejvíc v Písku. Přidáme-li k tomu 171 Kostohryzů z amerického staťáku, je nás krásně přes půltisícovku Kostohryzů na zeměkouli. A to jsou americká data z počátku milénia a ani jsem nezačal zkoumat výskyt, jakkoli řídký, Kostohryzů v Rakousku a Německu. Ba i v Rusku jsou s tvrdým i s měkkým (napadlo mě souhlasně pobroukat, že s „y“ nás je v Rusku přeci jen více, ale mohl bych být obviněn z dětinskosti). Takový Ivan Ivanovič Kostogriz dnes starostuje severosibiřskému městu Nový Urengoj, kolem kterého se nacházejí největší světové zásoby zemního plynu. Napadlo mě, že by v Rusku mohli třebas být potomci českých zemědělců, které v různých dobách zvali carové na pomoc s okopáváním širých lánů (a výukou relativně pozdě emancipovanáho nevolnictva). Nakonec se ale zdá, že se čeští a ruští kostoh(g)ryzové příliš nepotkali.

Zadal jsem příjmení na ruské mystifikačně mystické stránce a dozvěděl jsem, že vyvolává (to příjmení) pocit mužnosti, chladu, hrubosti, hrbolatosti, nebezpečí a hranatosti. Je facht, že si hranatě tu a tam připadám. Prý jsme též silně duchovní dítka štěstěny, citliví, kreativní, odolní, cílevědomí individualisté. Nu pořád lepší než prvorepublikový Slovník spisovného jazyka českého, který v tom má jasno: kostohryz = pes. No to ale musel bejt tenkrát mejdan!

(pokračování pod obrázkem)

Trávím víkend v Suchumi, dopsal jsem a chystal se na pláž, ale jednak najednou začalo pršet a jednak jsem si nevzal z Gali plavky, takže mi nedalo a vrtal jsem se dále. Ve výsledcích předválečného amerického sčítání lidu jsem našel 358 záznamů s příjmením Kostohryz, což ve srovnání s dnešními 171-i zní dost hrozivě. Dalších sedmdesát let a bude v USA jenom 80 Kostohryzů! A jestli bude stejným tempem pokračovat dál, za 420 let tam nezbyde ani jeden. Nepatrný pokles lze zaznamenat i v české statistice, což umím vysvětlit jen tak, že se mezi kostohryzy rodí více holek než kluků, jež pak mění příjmení. By se mělo zakázat, ta změna příjmení alespoň.

Nice driving

Po dvaceti letech řízení motorových vozidel zjišťuji, že zatímco ze začátku bylo obtížné udržet pozornost, je s přibývajícím věkem stále obtížnější udržet moč.

V Gali

V Abcházii bývám rád. I když většinu času trávívám v Gali, což je velmi osobitý kout. Možná proto, že jej sami Abcházci úplně tak za část Abcházie nepovažují, anžto většina obyvatel jsou etničtí Gruzíni. Nepatrně se podezírám, že mé „mám rád“ není nepodobné ortopedovi, který se mi kdysi svěřil, že když je venku náledí, chodí rád do práce, protože jeho pracovní doba opravdu stojí za to. Já jsem holt zas na humanitárku, která v sobě nutně má i spoustu pokory s údělem lidí, kteří žijí v naprostých sračkách, z nichž se neustále snaží vytvořit normálno. Řád pro sebe i pro děti, které tu rostou. Zatímco o kousek dál ani trocha ledu. Moc si přeju, aby tenhle kraj s jednou z největších statistik duševních onemocnění a sebevražd už brzy nepotřeboval takové joudy, jako jsem já, a stal se tím kýženým černomořským Monakem.

Šproty k snídani

A tři panáky čačy k nim. Čača je gruzínský výraz pro slupku vinné révy, nikoli tanec, který ani nenásledoval. Půltřetího kilometru nad mořem působí lihoviny úplně jinak. I na nás, co tvrdé normálně nepijí.

Nevím, kolik v Bočorně do mě spalo cizinců, na kopec nad ní přede mnou vylezlo jéště méně. Celkem asi třicet domů v nejvýše položené tušské (tušetské, někdy i tušetínské) vesnici, které zůstávají na zimu zavřené. Naše víkendová výprava počet obyvatel ve vesnici ztrojnásobila. Lavrenti, Kacha, Idris a já. Krom posledně jmenovaného inturisty tři místní, kteří se vydali zkontrolovat, co jim devítiměsíční zima provedla s domy, a připravit je na letní prázdniny. Za měsíc se do rodové vesnice přesunou i s rodinami. Na dovolenou. Po vcelku krátké údržbě a úklidu se kdesi vzala ještě kratší bouřka a s ní i litry domácího vína, co zůstalo od minulého léta a vydrželo nejen zimu, ale i nálety žíznivých pastevců. Za večer nakonec padlo litrů devět.

Z Dolního (Kvemo) Alvani, tušské vesnice v nížinné Kachetii, je to do Bočorny 72 kilometrů. Celkem pět hodin jízdy přes tříkilometrový průsmyk, jenž cesta protkla až v osmdesátých letech. Do té doby se chodilo pěšky nebo na koních, případně létalo vrtulníkem jako v kongeniálním gruzínském filmu Mimino (což znamená sokol).

Vyjeli jsme na střechu světa, pak o kilometr níž a zas nahoru na tušskou plošinu a o trochu výš do Bočorna, kde jsou rána jak v pohádce a tři panáky k snídani. V noci nedaleko od vesnice brouzdají vlci a medvědi a shora vás oslepuje Velká Medvědice. Mobily nedosáhnou, elektřina žádná, sprcha je v potoce a člověk by nejraději bloumal přírodou a válel se na louce, pozoruje hory kolem. Prostě paráda.

Cestou do Tušetie

Zbytky obranné věžě v Bočorně

Do Kvavlo se prý už nikdo nevrací, stejně jako do dalších 18 z celkem 53 tušských vesnic

Ráno v Bočorně

Dartlo

Pohled na Bočornu (uprostřed kopce) z pevnosti Keselo v administrativním centru Omalo

Rodové věže v pevnosti Keselo v Horním Omalo

Xoudu

Městský soud v Tbilisi včera ve dvou různých řízeních odsoudil pana Ivanišviliho k celkové pokutě ve výši 149 miliónů lari. 1 GEL = ca. 11 Kč. Pokuta tedy v přepočtu činí zhruba 1.6 miliardy korun. Rozsudek padl na základě žaloby gruzínského NKÚ. 149 miliónů lari je něco málo přes dvě procenta gruzínského státního rozpočtu a zhruba půldruhého procenta majetku obžalovaného.

Post-sovětským oligarchům a priori nevěřím, takže ani pan Ivanišvili si mé srdce nijak nezískal, nehledě na své nezpochybnitelně významné mecenášské zásluhy. Na druhou stranu ale nesnáším šikanu a často fandím slabším. Dovolil si hodit rukavici vládním autokratům a za to ho nejprve zbavili občanství, posléze mu opakovaně vojenské komando sebralo peníze z banky (kterou vlastní, nikoli jeho úspory), teď zas nesmyslně vysoké pokuty (desetinásobek běžného) za za vlasy přitažená obvinění. V přístavu Poti mu prý celníci opakovaně rozmlátili několik supermoderních dodávek s televizní technikou, které si přivezl z USA.

Za co pokuty vlastně? Jedna za to, že jeho firmy výhodně poskytly automobily a minibusy politickému uskupení Gruznský sen. Druhá za to, že jiná firma rozdala satelitní antény, aby se lidé v regionech mohli koukat i na jiné než státní kanály. NKÚ posoudil jako nelegální financování politické strany, respektive kupování voličských hlasů. Zvlášť v druhém případě (na který připadlo 85% celkové pokutované částky) se jedná o dvojí salto s odpichnutým ritbergrem.

Nehledě na lidovou podporu a obrovský kapitál v zádech, nemá 153. nejbohatší muž světa v předvolebním klání mnoho šancí, nejen proto, že tlak se zcela jistě bude stupňovat. Asi nikoli náhodou pochází Я считаю, что совершенно неважно, кто и как будет в партии голосовать; но вот что чрезвычайно важно, это - кто и как будет считать голоса z Gruzie. V příštím roce oslaví devadesáté narozeniny. Jedno z mála pozitiv, které si lze z celé Ivanišviligate odnést, je, že se autokratičtí gruzínští vládci bojí konkurence, což jim snad pomůže povylézt ze sebeklamu vlastní geniality, přestat s megalomanskými projekty a opravdu začít plánovat, co Gruzie potřebuje k tomu, aby se stala demokratickou a prosperující zemí.

Milujte se a množte se

Zdá se, že ruský výprask dnes fundovaně komentuje úplně každý, tudíž se nemohu nepřidat. Miluji běh a následné splynutí s davem. Jedna fotbalová prohra je brána značně osobně, téměř příznak vlastní impotence, zatímco se amatérští i profesionální komentátoři předhánějí v rozborech, kterýžto orgán za celkovou impotenci může nejvíc. Neudržel jsem se a též vhodil hlas - nejprve obraně, pak záloze, posléze útoku, nakonec brankáři, pro trenéra hlasovat nešlo. Co na tom, že jsem zápas neviděl.

Pokud mě paměť neklame, sehrál náš nároďák za posledních x let tři-čtyři více méně povedené zápasy, z nichž jeden skončil remízou díky nafilmované penaltě. V českém mužstvu jsou momentálně tři hráči evropského formátu, navíc jeden už znatelně za zenitem a druhý je brankář, který sice může sehrát důležitou úlohu, leč v poli nic nepředvede. Nejlepším střelcem eurokvalifikace byl obránce, exekutor penalt.

Tolik zkrácená fakta, která musí ale stranou, bo fotbal je emocionalni zaležitost (a nemluv sprostě, pyčo). Nemá logiku, jak s oblibou opakují komentátoři, a proto je přeci myslitelné, aby mužstvo, které ztěží (nikoli však vždy) poráží soupeře, jež se na euro nikdy nepodívají, všechny překvapilo. Moc si to chceme přát, protože stejně jako má dnešní politická debata rysy fotbalu, ba lokálního derby (okopávání, fauly zezadu, filmování, když nejsi sparťan, musíš být slávista atp.), je i vnímání fotbalu obrazem slavné blbé nálady. Potřebujeme pozitvní vjemy, které nám momentálně může kolektivně dodat opravdu asi jen pořádný sportovní úspěch. A zase nic.

Fotbalové neúspěchy většinou odnášívá trenér. Tomu našemu však prý nedávno prodloužili u nároďáku smlouvu. Aby měl klid na práci. Navíc to beztak nikdo nechce dělat. Krom platu, parádního života a, jak už to tak vypadá, nulové odpovědnost za vlastní činy, mu není co závidět - najít u nás jedenáct konkurenceschopných fotbalistů nebude žádný med. Snad mu někdo poradí, že je proto třeba nechávat všechny možnosti otevřené a nespoléhat na vyhořelé kámoše. Též by to asi chtělo rozdat klukům jehly a bavlnku a do znaku českého fotbalového svazu vyšít motto, které bude český fotbal provázet nejeden pátek: Není důležité zvítězit, ale neztrapnit se.

V závalu fundovaných komentářů a nářků asi nakonec schází snad jen povzdech nějakého komanče s olíbeným: "Nelze odsuzovat vše, co se tu dělo za vlády naší jedné strany. Podívejte se třeba na normalizační baby boom; jací skvělí fotbalisté se narodili na začátku sedmdesátých." Holt bylo z čeho vybírat. Alternativní slogan českého fotbalu by tedy měl jednoznačně znít: Milujte se a množte se. Přeci si dnešní mládež nebude plést Klapzubovu jedenáctku s pivem!

Kréťané z Rudého práva

Na českém netu znám pět hlavních zpravodajských serverů. S Lidovkami to mám jako odnaučený kuřák – byly doby, kdy jsem si kupoval každý den do pražké romadné a četl od začátku do konce, než mě dostaly ztrátou dokonce i zdánlivé objektivity a mírou bulvarizace za dob panování jistého šafra. Od té doby jsem na LN nepatrně alergický. Na iMotherFuckerDnes si rád přečtu sportovní zprávy, leč jen ty. Když se chci mrknout, co se děje, volím Aktuálně.cz a Hospodářky, občas ale z dávného zvyku zabrousím na Seznam, než mi dojde, že je tam jen bulvár z dílny Rudého práva. Zabrousil jsem i dnes ráno, nemaje co dělat v kutaiském hotelu při čekání na odvoz do pracovního procesu, a hle, Rudé právo se zapojilo do presidentské předvolební kampaně: Čtu si, že Kvůli zakázkám obvinili ministra Fischerovy vlády. U textu navíc svítí fotografie samotného Fischera, za ním údajný obviněný s kolegyní a titulek: "Bývalý premiér Jan Fischer s...". O kom tedy článek je? Snažil jsem se podívat tak i onak a došel k závěru, že ani naprostý negramot nemůže nepochopit záměr šťouchnout do momentálně prý nejpopulárnějšího presidentského kandidáta. Nemluvím o obsahu článku, který koneckonců prozradí, že jeden z ministrů Fischerovy vlády sice má potenciální problém, leč ten se netýká jeho ministrování. Mluvím o titulku s obrázkem. Mnoho čtenářů se mrkne, aniž by článek přečetla, a zakóduje si rovnici Fischer = korupce. Z hlediska novinářské etiky (Cožééé? Co to jééé?) trochu prasárna, mi přišlo, i když v nejlepším duchu „diskuse“ možno námitat: „No a co? Dyk, je to pravda! Dyk ho vobvnili a von jen bejvalej ministr Fischerovy vlády. Dyk tam vo Fischerovi není ani slovo. Dyk dyby napsali méno, nigdo by si nevzpomněl, gdo to vůbec je.“ K tomu vlastně není co říci: jednak se jedná o logiku vskutku presidentskou (kdo si vzpomene na deviantní výroky nejmenovaného burgtrottla k loňské gay pride?) a jednak to už vše řekl Fíša – kdybychom na Kreťany na hradě a v nás náhodou chtěli zapomenout.

Vo co mi teda jako de? Z řady důvodů mi statistik Fischer není sympatický a presidentem ho rozhodně nechci. Proto bych v nelepším duchu českého politického řvaní (termín „debata“ je dávno neaplikovatelný) měl jásat, jak to psí holí pěkně schytal. Údajně obviněný Chmiel je navíc ODSák, takže dvě mouchy jdnou ranou. Mmm, asi ne. I jako antipatizantovi mi vadí novinářské diletantství a rány pod pás.