Milujte se a množte se

Zdá se, že ruský výprask dnes fundovaně komentuje úplně každý, tudíž se nemohu nepřidat. Miluji běh a následné splynutí s davem. Jedna fotbalová prohra je brána značně osobně, téměř příznak vlastní impotence, zatímco se amatérští i profesionální komentátoři předhánějí v rozborech, kterýžto orgán za celkovou impotenci může nejvíc. Neudržel jsem se a též vhodil hlas - nejprve obraně, pak záloze, posléze útoku, nakonec brankáři, pro trenéra hlasovat nešlo. Co na tom, že jsem zápas neviděl.

Pokud mě paměť neklame, sehrál náš nároďák za posledních x let tři-čtyři více méně povedené zápasy, z nichž jeden skončil remízou díky nafilmované penaltě. V českém mužstvu jsou momentálně tři hráči evropského formátu, navíc jeden už znatelně za zenitem a druhý je brankář, který sice může sehrát důležitou úlohu, leč v poli nic nepředvede. Nejlepším střelcem eurokvalifikace byl obránce, exekutor penalt.

Tolik zkrácená fakta, která musí ale stranou, bo fotbal je emocionalni zaležitost (a nemluv sprostě, pyčo). Nemá logiku, jak s oblibou opakují komentátoři, a proto je přeci myslitelné, aby mužstvo, které ztěží (nikoli však vždy) poráží soupeře, jež se na euro nikdy nepodívají, všechny překvapilo. Moc si to chceme přát, protože stejně jako má dnešní politická debata rysy fotbalu, ba lokálního derby (okopávání, fauly zezadu, filmování, když nejsi sparťan, musíš být slávista atp.), je i vnímání fotbalu obrazem slavné blbé nálady. Potřebujeme pozitvní vjemy, které nám momentálně může kolektivně dodat opravdu asi jen pořádný sportovní úspěch. A zase nic.

Fotbalové neúspěchy většinou odnášívá trenér. Tomu našemu však prý nedávno prodloužili u nároďáku smlouvu. Aby měl klid na práci. Navíc to beztak nikdo nechce dělat. Krom platu, parádního života a, jak už to tak vypadá, nulové odpovědnost za vlastní činy, mu není co závidět - najít u nás jedenáct konkurenceschopných fotbalistů nebude žádný med. Snad mu někdo poradí, že je proto třeba nechávat všechny možnosti otevřené a nespoléhat na vyhořelé kámoše. Též by to asi chtělo rozdat klukům jehly a bavlnku a do znaku českého fotbalového svazu vyšít motto, které bude český fotbal provázet nejeden pátek: Není důležité zvítězit, ale neztrapnit se.

V závalu fundovaných komentářů a nářků asi nakonec schází snad jen povzdech nějakého komanče s olíbeným: "Nelze odsuzovat vše, co se tu dělo za vlády naší jedné strany. Podívejte se třeba na normalizační baby boom; jací skvělí fotbalisté se narodili na začátku sedmdesátých." Holt bylo z čeho vybírat. Alternativní slogan českého fotbalu by tedy měl jednoznačně znít: Milujte se a množte se. Přeci si dnešní mládež nebude plést Klapzubovu jedenáctku s pivem!