Post-sovětským oligarchům a priori nevěřím, takže ani pan Ivanišvili si mé srdce nijak nezískal, nehledě na své nezpochybnitelně významné mecenášské zásluhy. Na druhou stranu ale nesnáším šikanu a často fandím slabším. Dovolil si hodit rukavici vládním autokratům a za to ho nejprve zbavili občanství, posléze mu opakovaně vojenské komando sebralo peníze z banky (kterou vlastní, nikoli jeho úspory), teď zas nesmyslně vysoké pokuty (desetinásobek běžného) za za vlasy přitažená obvinění. V přístavu Poti mu prý celníci opakovaně rozmlátili několik supermoderních dodávek s televizní technikou, které si přivezl z USA.
Za co pokuty vlastně? Jedna za to, že jeho firmy výhodně poskytly automobily a minibusy politickému uskupení Gruznský sen. Druhá za to, že jiná firma rozdala satelitní antény, aby se lidé v regionech mohli koukat i na jiné než státní kanály. NKÚ posoudil jako nelegální financování politické strany, respektive kupování voličských hlasů. Zvlášť v druhém případě (na který připadlo 85% celkové pokutované částky) se jedná o dvojí salto s odpichnutým ritbergrem.
Nehledě na lidovou podporu a obrovský kapitál v zádech, nemá 153. nejbohatší muž světa v předvolebním klání mnoho šancí, nejen proto, že tlak se zcela jistě bude stupňovat. Asi nikoli náhodou pochází Я считаю, что совершенно неважно, кто и как будет в партии голосовать; но вот что чрезвычайно важно, это - кто и как будет считать голоса z Gruzie. V příštím roce oslaví devadesáté narozeniny. Jedno z mála pozitiv, které si lze z celé Ivanišviligate odnést, je, že se autokratičtí gruzínští vládci bojí konkurence, což jim snad pomůže povylézt ze sebeklamu vlastní geniality, přestat s megalomanskými projekty a opravdu začít plánovat, co Gruzie potřebuje k tomu, aby se stala demokratickou a prosperující zemí.
Žádné komentáře:
Okomentovat