Unspoken heroes

Skončila volympyjáda, všichni se radují, málokdo vzpomene obavy z teroristických útoků, jež panovaly před zahájením sportovních klání. Téžmálokdo vzpomene, že na úspěchu London2012 mají nemalou zásluhu různé policejní a tajné služby, kterým se nakonec podařilo eliminovat velmi reálnou hrozbu, že kdosi použije anglickou metropoli k procvičení nevolympyjské, ba velmi nesportovní disciplíny s názvem výhoz do povětří. Takymálokdo ve volympyjském rauši zaregistroval, že ve Španělsku zadrželi údajné alkajdisty (jednoho Turka a dva Čečence) a obvinili je z přípravy teroristických útoků na (anglickém) Gibraltaru. Spíš člověka napadne, jestli ruské protesty proti anglické předpojatosti, dnes již volympyjský folklór, nejsou zastíracím manévrem skutečnosti, že zatímco Ruská federace produkuje desítky, ba stovky vynikajících sportovců, produkuje stále i mezinárodní terorismus. In dubio pro reo, jak říká klasik, tedy v pochybnostech rozhodujme ve prospěch obžalovaného (benefit of the doubt), žádný manévr tedy, pouze shoda okolností. Pogratulujme tedy ruských sportovcům k výbornému výsledku, českým též, zejména když byl začátek her z jejich strany tak mdlý, nicméně zejména všem těm bezejmenným, kteří cvičícím, běhajícím, skákajícím, peroucím se, padajícím a znovu skákajícím i jinak napínavě trávícím svůj čas kryli po celou dobu OH prdel.