Beslan

Nedá se nevzpomenout. Za necelé čtyři roky na severním Kavkaze jsem slyšel, ba viděl, párkrát i přímo zažil různé hrůznosti a trochu otupěl, možná zcyničtěl (aniž bych se však tak sám stal lepším či dokonce hrdinštějším). Beslanské dni dosud platí za zážitek z nejhrůznějších. Bydlel jsem zrovna a, pokud jsem nezůstával v Ingušsku, většinu nocí trávil ve Vladikavkaze. Každé ráno jsme jezdili do Nazraně do kanceláře. Z bezpečnostních důvodů jsme variovali mezi dvěma trasami - jedna vedla přes Čermen, druhá přes Beslan. Prvního září 2004 jsme jeli přes Čermen a dál jsem to popsal před pěti lety tady. Stále velmi emotivně. Dnes snad již mám nějaký odstup, hodně scén se nicméně do paměti vrylo zatraceně ostře. Čest jejich památce. RIP.