Dnes

Letí to. Dětem, co se tenkrát narodily, je dnes už třiadvacet. Nemálo už má i vlastní potomky. My máme vzpomínky. Jak jsme to tenkrát dobře mysleli a jak to pro nás druzí zbabrali. Nebo na dobovou euforii, kdy se k sobě lidi na ulicích chovali slušně a předávkování optimismem dalo naivně zapomenout, že na lidi jsou jako saně. Že jsme zapomněli, jaký byl tenkrát život slušného člověka a spíš myslíme na to, jaký je nyní, je normální. Že mnohé z nás oslovují jednoduché slogany populistů a extremistů v různé masce, taktéž. Jako je lidské nechtít si připustit, že největším poblémem v našich životech jsme my sami. Jo, jo, pane, to víte, život je těžkej. I proto je dobře, že nám do něho už třiadvacet let nekrafe rudá obluda. Vše nejlepší ke státnímu svátku, krajané!