Gruzie je velmi konzervativní, silně věřící s dlouhou sovětskou tradicí a dekádou válek a anarchie, ve které právě církev zůstala jednou z mála jistot a symbolů národní identity a sjednocení. Osmdesátiletý patriarcha je nepochybně nejvlivnějším člověkem v zemi, s jehož názory se veřejně nepolemizuje. Pravoslavná církev a spolu s ní i valná většina Gruzínů (tipuji minimálně 95%) považuje homosexualitu za nemoc, o které se nemluví, ba jíž je třeba vymýtit.
Spousta lidí stále věří, že když se kluk zamiluje do kluka nebo holka do holky, je to volba jako každá jiná, v mnoha případech dokonce projev zvrácenosti. Já věřím spolu s moderní vědou v genetiku a děložní prostředí (nikoli absolutně, ve smyslu víry, pouze ve vztahu k určování lidské sexuální orientace :)). Neméně silně věřím v práva menšin jakéhokoli druhu i v právo jakékoli skupiny osob svobodně vyjádřit svůj názor či postoj, aniž by na ně kdokoli házel kameny. Mezinárodní den proti homofobii a transfobii je vyjádřením postoje.
Že je gruzínská společnost manipulovatelná bigotními představami o světě a takřka teroristicky reaguje na jinakost, není vzhledem ke zmíněnému konzervativismu (však si připomeňme Klause a jeho šašky) ani nedávné historii příliš velkým překvapením. Nemůže nicméně nebýt zklamáním pro nás, Gruzofily, kteří bychom si přáli, aby naše oblíbená země v tomto testu z tolerance, vyspělosti, moudrosti a sebevědomí takto flagrantně nepropadla.
Takhle to dneska vypadalo. V minibusu jsou demonstrující za práva LGBT evakuovaní policií (pokud se nemýlím, všichni se vešli do jednoho, možná do dvou), kolem debilní, šílený dav.
Žádné komentáře:
Okomentovat