Kalhoty až na zem

Kdykoli mě napadne, jestli nejsem k Česku příliš kritický, že to s Mindrákovem nebude tak špatné, stačí si přečíst komentáře pod článkem v k internetové verzi jakéhokoli českého masmédia. V lepším případě fakty nepodložené hlouposti vydávané za moudra, většinou však vulgárně agresívní výjevy frustrátů.

Vybavují se sněmy Sládkových republikánů na začátku devadesátých v kovoprůmyslovém kulturním domě na Smícháči, kde jsme tenkrát měli kancl. Zpocení a polomytí chlapíci s pohledem, za který by se nestyděl ani devotní konsument LSD, v oblečení ze sedmdesátých a obligátní igelitkou či dvěma. Jednou jsem vešel na veřejný záchodek v prvním mezipatří, kde tři postávající u pisoáru měli kalhoty spadlé na zem, jejich hanbatou záď naštěstí kryly dlouhé kostkované košile. Igelitky ležely vedle. Vyběhl jsem hodně rychle. Zpátky se mi pořád nechce.