Před pěti lety byl pátek a protože v pátek se ve mnoha zemích nepracuje,
koukal jsem ve svém kábulském obýváku střídavě na BBC a na slavnostní zahájení pekingské potěmkinovské olympiády, načež jsem přestal přepínat a po chvilce nevěřícného zírání na britskou zpravodajskou stanici se jal hledat telefon. Hérátský kolega Skot (národnost, nikoli klasifikace) Roger právě odletěl na dovolenou (respektive na ozdravnou, jinak zvanou R&R) do Gruzie s plány vyrazit do Jižní Osetie, na kterou v televizi létala jedna kaťuša za druhou. Rogerovi jsem se nedovolal, jeho šéf Roberto nicméně záhy přehlušil mé pořvávání do sluchátka, řva zpět, že se mám uklidnit, Rog nestihl letadlo a místo Gruzie nakonec odletěl do Libanonu. Pět let poté je Roger v Libanonu nastálo i s rodinou a já sedím v Gruzii a říkám si, jak to rychle letí a jak je dobře, že Kaťuše už zas jen chodí na břeh.
Něco pro pamětníky:
Žádné komentáře:
Okomentovat