Revisited

Jeden víkend o čtyři roky později a Islámabád začíná vypadat trochu jinak, než jak jsem si pamatoval. Bezpečnostně mnohem více v pohodě, touch wood, i když checkpointů a policajtů je stále všude dostatek. Nikdo nicméně nikde nevybuchuje, zdá se. Pákistánská strava nechutná jen jako ostrý guláš, případně ještě ostřejší imitace evropské kuchyně. Aniž by mi nějak vadilo, pákistánské guesthousy nejsou tak kvalitní, jak se zdálo při občasných výletech z Pešawárské věznice zvané University Town – alespoň si nepamatuji, kdy mi naposledy koupelnou protekla kanalizace. Islámabád a Pákistán obecně vypadá mnohem nadějněji jako zajímavé místo k návštěvě – ne že bych se sem kdy chystal na dovolenou, ale třeba vyfešákovaný Saidpur působí v jinak značně sterilním Islámabádu jako zjevení. Ještě se zbavít jetlagu a najít někde pivo (prosratý pokoj v guesthousu už jsem vyměnil) a dva týdny mi nebudou stačit.