Dnes mi shodou okolností přistály v inboxu čtyři nevyžádané maily, což činí i čtyři za týden a pět za měsíc. Jako by nestačilo, že Putin píše lži a ptákoviny no NY Times, teď se na mě najednou hrne jedno motivační přísloví ("nikdy se nezdávej, i kdyby ti na kahan kapalo" či také něco) na příšerném obrázku, nad kterým jsem se chvilku rozhodoval, jestli nemám dostat epileptický záchvat, a tři kompozice na téma, jak je svět kolem nás (čti: Česká republika) totálně v řiti.
Pátek třináctého, jednoznačně, věčné naříkání, deprese a mindráky z toho, jací my jsme skvělí a kolem nás samá svině. Téměř existenciálnní frustrace (nicméně si málokdo do zrcadla přiznáme, že jsme jen smrtelná nula), namířená proti zbytku světa reprezentovanému kýmkoli, kdo nás napadne. Oj, jak se nám všem žije špatně, protože jinde se jiným žije líp. A přitom sami děláme všechno úplně nejlíp, protože jestli se podíváš, tu svatozář nad mou lebkou opravdu uvidíš. Chápu, že nejen sociálně ostrakizovaným je v ČR nehej. Mně též ty věčné nářky přijdou k zblití, v tom se opravdu nedá žít. Ani motivační přísloví nezabírají.
Žádné komentáře:
Okomentovat